KrisTýnin svět

Šepot aneb Horory jako kulturní indikátory

2010-01-08T09:43:00.000-08:00

Hororová tvorba má obecně nálepku čehosi podřadného. Zkuste natočit film, který se odehrává výhradně v obýváku a nějaká dvojice tam plká o ničem. Určitě se žádný kritik neodváží napsat, že jste natočili brak, aby nebyl obviněn, že nepochopil sofistikované „konverzační drama“. (Osobně mám některá konverzační dramata skutečně ráda a za jeden z nejdrastičtějších válečných filmů považuji Konferenci ve Wannsee, kde se kamera za celý film nehne ze zasedacího sálu. Jen nemám ráda pokrytectví. Dobrý horor může být výrazně lepším uměleckým dílem než špatné konverzační drama.)
Horory přitom patří k prvotním projevům lidské kultury. Už u pravěkých ohňů si lidé vyprávěli strašidelné historky. Pomocí hororových příběhů se vyrovnávali s vlastním strachem, předávali si hodnoty i tabu zakotvené ve vlastní kultuře. Tradice děsivých historek a černých hodinek existuje v každé známé civilizaci a spolehlivě odráží její nešvary i problémy jako pokřivené temné zrcadlo.

Ďábelští spratkové a západní civilizace

Nedávno jsem si přečetla zajímavou úvahu o tom, proč zažíváme boom hororů s ďábelskými spratky v hlavní roli. Pohled na děti se totiž v naší kultuře zásadně změnil. Zatímco dříve byly děti něco, co vás bude možná jednou živit a občas člověku „zkazily život“, dneska se díky téměř stoprocentní možnosti antikoncepce rodí děti obvykle v okamžiku, kdy je chceme a těšíme se na ně. Často na ně dokonce musíme čekat. Výsledkem jsou „vymodlené“ dětičky, z nichž je třeba vypiplat individuality, nezastřihovat jim křidýlka a vůbec je příliš nevychovávat. Pak není divu, že pro civilizaci, která přijala premisu, že všechny děti jsou nevinné a na veškeré jejich konání jest třeba pohlížet shovívavě, se ráda straší historkami o ďábelských harantech, proti kterým není obrany. Že za jejich »nevinným« týráním zvířátek je skutečná krutost a že namísto dětských her spřádají nebezpečné intriky jako dospělí.
Protože ale stále odmítáme možnost, že by vlastní naše děti, ti nevinní andílci, mohli být zrůdy, obvykle jde o dítě adoptované. V tomto faktu se odráží další naše obava, a sice strach z cizích dětí, které si v sobě nesou neznámou zátěž. Bohužel i v realitě je špatná zkušenost s adoptovaným dítětem poměrně častá...
Průkopníkem ďábelských spratků byl malý Satan Damien, který šel svým rodičům po krku již v roce 1976 v Omen.
Netradiční pohled nabídnul Dobrý synek. Děj je přitom klasický. Malý Mark přijde o rodiče, přistěhuje se k rodině své tety. Jenže jeho bratranec Henry je pěkný hajzlík a čím dál víc Marka zatahuje do svých temných her. Je jen otázka času, kdy malý sociopat někoho zabije. Co však může Mark dělat? Bude mu teta věřit, že její vlastní synek je zrůda?
Dosavadní královna malých záporáků Samara z Kruhu vrátila pochodeň adoptovaným dětem. Je příznačné, že její předloha z japonského orihinálu Saddako byla dospělá žena (Japonci se evidentně víc než dětí bojí domnělé ženské nevypočitatelnosti :-).
Na Kruh se asi nepodívala Charlize Theron, když v Sillent Hillu adoptovala malou Sharon. Kam ji záludná démonické holčička dovedla, většina z nás ví.
Další »adopce bez papírů« proběhla v loňském roce ve filmu Sirotek. Malá Esther svou novou rodinu dovedla prakticky k vyhubení :-)
Vtipný byl bohatý chlapeček David, kterého ve filmu Šepot unesla na objednávku parta zločinců. Už ve chvíli, kdy ho nedokázali přemluvit, aby do telefonu promluvil (Nekřič na něj!), jsem si říkala, jestli s námi není něco v nepořádku, když i zločinci se bojí houknout na malého démonka :-) (Zmiňovala jsem se, že David je adoptovaný?)

To, který záporáček je nejděsivější, můžete posoudit sami.

Kruh online
http://www.megavideo.com/?v=BR4XPKKJ

Silent Hill online
http://www.megavideo.com/?v=EHNUV03A

Šepot online
http://filmy.sleduj.org/?p=7481#more-7481

Sirotek online
http://www.megavideo.com/?v=SIH6XKLA

Cukrárna u Myšáka aneb kam vzít návštěvu v Praze, když se chcete předvést

2009-12-31T10:38:00.000-08:00

Kam s ním?
Typická otázka. Má přijet návštěva a vy hluboce dumáte, kam ho v Praze uvést, aby ste se dostatečně předvedli a zároveň udělali dojem. Nenechte se mýlit, podobný problém řeší nejen "náplavy", ale i rodilí Pražáci.
Pochopitelně nejlepší kámošku nejspíš bez přemýšlení zatáhnete do nejbližší čajovny a pro vaše miláčka není žádný hostel v blízkosti velkých pražských nádraží příliš olezlý, když v něm budete s ním. Mluvíme tu ale o TÉ NÁVŠTĚVĚ. O někom, pro koho je návštěva Prahy zážitkem, už proto, že se hned tak nebude opakovat. Buď je z ciziny, nebo třeba jen nerad cestuje.
Velice se přimlouvám za cukrárnu U Myšáka ve Vodičkově ulici nedaleko Václavského náměstí. Má hned několik plus. Je přímo v centru, nedaleko všech linek metra. Ceny jsou poměrně vysoké, takže je to dost nóbl, ale ne zas tak vysoké, aby si je člověk nemohl dovolit. A hlavě, cukrárna má neopakovatelnou "prvorepublikovou" atmosféru. mlsat tam chodil třeba prezident Masaryk nebo pěvkyně Ema Destinová.

Na videu vás cukrárnou provede moje ségra :-) (ale jinak s ní nemá nic společného)
http://www.publictv.cz/videoarchiv/6696/1076/

Wind Chill (Závan smrti, 2007) Nejděsivější horory

2009-12-27T07:35:00.000-08:00

Veselé vánoce, moji milí. V předvečer Štědrého dne jsem si pustila správně mrazivý „vánoční“ horor. A to celkem náhodou… Rozhodně mě však zaujal natolik, že se o něj s vámi podělím. Vlastně patří k nejstrašidelnějším hororům, které jsem kdy viděla. Nestraší lekačkami, krví nebo brutálními scénami, ale hutnou atmosférou.
Život umí překvapit. Někdy se těšíte na drahý horor podpořený mohutnou reklamou a přítomností očkových hvězd slibující strašidelnou zábavu a místo toho dostanete lacinou neoriginální břečku. A jindy si bez zvláštních nadějí pustíte nízkorozpočtový film a ten vás příjemně překvapí. Film Závan smrti (Wind Chill) si vystačí s minimem herců (v titulcích jich je všehovšudy sedmnáct) a přitom je to skutečně dobrý horor. Přinejmenším můžu slíbit, že vás při něm bude mrazit…. Vzhledem k tomu, že jsem si Wind Chill pustila 23. prosince večer a prakticky celý film se odehrává téhož dne, byl to dost zvláštní pocit.

Zrovna nedávno jsem s kamarádem řešila, že nás civilizace zbavila strachu z umrznutí. No vážně. Bojíme se upálení, udušení, pádu z výšky, letadel, výtahů… Ale kdy vás naposledy napadlo mít strach z mrazu? Důkazem koneckonců jsou každoročně desítky umrzlých lehkomyslných troubů, kteří vyrazí na hřebenovou túru málem v polobotkách, případně nalití cestou z hospody umrznou přede dveřmi vlastního domu. Ostatně stačí se zaseknout na D1 v řetězové nehodě a může jít o život.

Emily Blunt je studentka, která se potřebuje jednu věc, dostat na Vánoce domů. Proto odpoví na klasický inzerát na fakultní nástěnce a najde si kluka, který do jejího rodného města také míří. Jenže cestou zjišťuje, že její společník toho o ní ví podezřele hodně. Dřív než stihne pochopit, o co tu vlastně jde, pokusí se je na silnici uprostřed lesů vytlačit cizí auto a oni havarují. Oba vyváznou víceméně nezraněni, jenže auto je nepojízdné a trčí ve sněhové závěji, mobil nemá signál, venku je mínus dvacet, setmělo se a nejbližší civilizaci reprezentuje několik kilometrů vzdálená benzínka. Emily se může rozhodnou, zda chce zůstat v autě, kde je sice zatím teplo, ale netuší, co má její společník za lubem. Případně může zkusit vrátit se k benzínce a risknout, že cestou umrzne. Studenti zůstanou v autě a čekají, jestli někdo pojede kolem. Někdo se skutečně objeví, ale pomoci jim nechce…
Wind Chill je především dobře zvládnuté řemeslo a důkaz, že za málo peněz může být hodně muziky. Studené filtry na kameře dokonale navozují pocit zimy. Scénárista jednoduchý příběh spolehlivě kočíroval a nedovolil mu rozběhnout se do zdlouhavých vedlejších linií. Děj se rychle řítí ku předu a dvojice už je v prvních minutách na cestě. I s obsazením měl režisér šťastnou ruku. Emily Blunt hraje stejně jako v Ďábel nosí Pradu prvotřídní mrchu. Protivnou namyšlenou primadonu, která je donucená jet autem s nesmělým klukem, co se jí neobratně snaží balit. Situace, v níž se ocitne, ji rozhodně odhaučí vyhazovat igelitky s jídem. Nebo se nad někoho bezdůvodně povyšovat...

Wind Chill online najdete tady:
http://filmy.kinotip.cz/zavan-smrti-2007/

p.s.: Jenom tak pro zajímavost. V originále se film jmenuje Wind Chill, což je je zároveň termín, který se užívá pro stupeň ochlazení způsobeného kombinací větru a nízkých teplot. Český překlad zatím není jednotný, užívá se např. větromrazový index, větrozima, efektivní teplota, ale nejčastěji zůstává anglický název. Wind Chill určuje, za jak dlouho může omrznout kůže na nechráněném místě. Zjednodušeně řečeno, člověk vydrží i hodně nízké teply, viz polarium, ale nesmí u toho foukat vítr. Pokud je teplota třeba -20 a fouká vítr, může být efektivní teplota mnohem nižší, než když je -30 a úplné bezvětří.
Já osobně bych se snažila nebýt jako překladatel tak kreativní a místo „Závanu smrti“ bych zvolila třeba „Mrazení“.
K českému znění mám ještě jednu výtku. Já vím, že si to chtějí dabingová studia třeba ulehčit, ale když v originále v situaci, kdy dívka lepí škvíru v rozbitém okýnku, zní z rádia varování, že v noci může být až mínus třicet, přijde mi to dost podstatné pro děj. V českém znění z rádia vesele hrají Rolničky...

Orphan (2009)

Lesy (2006)

Pandorum (2009)

Síly temnot (The Covenant) a Prokletí Suttonovi rodiny (Red Rover)

Dead End (Smrt přichází v bílém)

Světlo v temnotě (Half Light)

Dům v růžích (Rose red)

Čarodějky (The Craft,1997)

Zpět na stránky tyna.mysteria.cz

Orphan (Sirotek, 2009) Nejděsivější horory

2009-12-20T07:27:00.000-08:00

Orphan (česky Sirotek) je žánrová lahůdka, která se drží zavedených hororových postupů tak pevně, že je těžké rozhodnout, zda je to neoriginální snůška klišé či pocta klasice žánru. Každopádně je to příjemně mrazivý film, který vás přinutí přehodnotit výhody adopce.

Po tragickém potratu se manželé Kate a John rozhodnou, že lásku ke své ztracené dceři věnují nějakému děvčátku, které nemělo v životě tolik štěstí. Ačkoliv už doma mají syna Dannyho a neslyšící dcerku Max, chtějí adoptovat další dítě. V sirotčinci je okouzlí inteligentní a nadaná Esther, která jim řekne přesně to, co chtějí slyšet. A tak se rozkošná holčička původem z Ruska stěhuje do velkého domu u jezera, k radosti malé Max a mnohem menší radosti Dannyho. Bystrá Esther se rychle naučí znakovou řeč, v každé situaci umí říct správnou frázi („Myslím, že když se někomu stane něco strašného, měl by tu bolest proměnit v dobro pro ostatní“), prostě mrazivě dokonalé sluníčko. Jenže kolem sladkého andílka se děje nějak moc podivných nehod. Holčička, která se jí posmívá ve škole spadne při hře z prolézačky, jeptišku ze sirotčince někdo utluče nedaleko Esteřina nového domu, rodiče se začínají kvůli nevlastní dcerce hádat, oba Esteřini adoptivní sourozenci jsou nějak podivně ustrašení a zamlklí. Kate cítí, že s Ester není něco v pořádku a snaží se rychle vypátrat její tajemství, než bude pro všechny zúčastněné pozdě. Jenže pátrání nebude tak jednoduché. Dětský domov nemá žádné dívčiny dokumenty, sirotčinec v Rusku o ní nikdy neslyšel. A smrtelných nehod přibývá...
Orphan skutečně nenabízí nic nového. Všechno běží podle předem připraveného scénáře. Že není dobré adoptovat dětičky bez minulosti jsme se dozvěděli už dávno v Přichází Satan či později vSilent Hill. Na to, že nastěhovat si cizího člověka do baráku může vyústit v situaci, kdy vás rozhádá s celou rodinou, začne vám usilovat o život a navíc vám nebude nikdo věřit, upozornila už Ruka na kolébce. A že zdánlivě nevinné dětské hry se můžou změnit v pěkně krvavou psychopatickou zábavu víme z Dobrého synka. A že všechno spěje v závěrečné konfrontaci mezi matkou a »dcerou« je jasné komukoliv, kdo v životě viděl alespoň jeden horor. Režisér Orphanu jednoduše všechny voňavé a chutné suroviny smíchal do jednoho hrnce a uvařil lahodný kousek. Velkým plusem filmu je casting. Představitelé Kate a Johna skutečně vypadají jako normální manželský pár, nikoliv jako silikonem a botoxem vyspravení panáci, kteří tráví veškerý čas v posilovně. Jednoznačně největším tahákem filmu je však představitelka Esther Isabelle Fuhrman. S touhle dívenkou stojí a padá celý příběh a ona svou roli zvládla na jedničku s hvězdičkou. Jestli tohle není na nominaci Best Villan MTV, tak už nevím.

V traileru je sice řečeno, že »nikdy neuhodneme její tajemství«. Já, a myslím, že i mnozí další, jsem Esteřino tajemství uhodla už v půlce filmu. Pak už jsem jen sledovala, jak se moje podezření potvrzuje. Největším překvapením pak pro mě bylo, že mi pravdu sdělil estonský lékař v podání Karla Rodena :-) To jsem skutečně nečekala... Film v USA vzbudil velké emoce zejména mezi organizacemi adoptivních rodičů, kteří tvrdí, že Orphan vrhá na všechny na sirotky špatné světlo. Na druhou stranu je však pravda, že většina dětí v dětských domovech za sebou má různá traumata a nikdy nevíte, jaké to na nich zanechalo stopy... Natož co se skrývá v jejich genetickém kódu.

Příběh o manipulativní rozkošné sociopatce je o to pikantnější, že by se skutečně mohl stát. Nevěříte? Ale on se stal a nebylo to ani dávno ani daleko. V roce 2006 nedaleko Brna... Ačkoliv to asi ani američtí autoři nevědí. Jinak by třeba nezasadili Esteřin původ do Estonska. I když Američanům asi všechny země východní Evropy splývají. A víc už prozrazovat nebudu. Pro koho je to moc velký spoiler, tomu se omlouvám, ale hřát ho může, že je tak bystrý. Ostatní ať se kouknou sami.

Film online zde:
http://www.megavideo.com/?v=SIH6XKLA

Lesy (2006)

Pandorum (2009)

Síly temnot (The Covenant) a Prokletí Suttonovi rodiny (Red Rover)

Dead End (Smrt přichází v bílém)

Světlo v temnotě (Half Light)

Dům v růžích (Rose red)

Zpět na stránky tyna.mysteria.cz

Lesy, The Woods (z rubriky Nejděsivější horory)

2009-12-15T01:14:00.000-08:00

Horor s jednoduchým názvem Lesy (v originále Woods - díky bohu za překladatele, který se tentokrát nesnažil být kreativní) se od obvyklých teenagerovských vyvražďovaček a lekaček liší jednou podstatnou věcí. Ačkoliv byl natočen v roce 2006, odehrává se v šedesátých letech. Příběh o podivné internátní škole uprostřed lesů amerického státu New England je tak mnohem uvěřitelnější. Dnešní teenageři by si totiž asi těžko nechali líbit přísné zacházení a tiše přecházeli podivnosti, které se ve škole odehrávají. Navíc v době internetu a mobilních sítí už ani žádné »odlehlé« místo neexistuje...

Jenže v šedesátých letech je ve škole jediný telefon a neposlušnost vůči autoritám se přísně trestá. K dobrému tónu jistých společenských vrstev patří mít dítě na soukromé škole. Bohužel ne každý, kdo předstírá bohatství a úspěch, si může takovou školu dovolit. A tak jsou rodiče vděční za Falburnskou akademii, která je ochotná nadaným studentkám poskytnout stipendium. Vděční natolik, že už se ani neptají, jaké »nadání« dívky musí předvést. Za pěknou fasádou elitní školy se tak skrývá místo, kam rodiče z dobrých rodin odkládají nezvladatelné, nechtěné či nemilované dcerušky. Akademie je čistě dívčí, cudně skrytá uprostřed lesů a nejbližší osoba mužského pohlaví je kilometry daleko. A to se, v dobách sexuální revoluce na straně jedné a nedostatečné antikoncepce na straně druhé, cení.

Heather Faluso přijíždí do školy poté, co její neshody s matkou vyvrcholí menším požárem. Ačkoliv hraje drsňačku, vlastně nemá kam jít a musí se podřídit školním pravidlům. Kvůli své hrdé povaze si mezi spolužačkami nadělá pár nepřátel, nicméně v zásadě by to ve škole nebylo zase tak strašné. Kdyby jenom lesy kolem nebyly tak hluboké, temné a především upovídané. Heather slyší zvláštní hlasy, podivný zpěv, v noci ji trápí noční můry... A když začnou mizet její spolužačky a v jejich postelích zůstává jen hromada listí, Heather pochopí, že je čas zvednout kotvy. Bohužel rozloučit se s vzdělávacím ústavem ovládaným podivnými učitelkami a obklopeným hrozivým lesem nebude tak jednoduché...

Woods je dobrý horor. Možná nepatří mezi top ten, ale má něco do sebe. Učitelský sbor pod vedením charismatické slečny Traversové je patřičně děsivý, atmosféra hustá a retro styl příjemně osvěžující.

Na horor Lesy se můžete podívat tady:
http://filmy.sleduj.org/?p=3739#more-3739

Pandorum (2009)

Síly temnot (The Covenant) a Prokletí Suttonovi rodiny (Red Rover)

Dead End (Smrt přichází v bílém)

Světlo v temnotě (Half Light)

Dům v růžích (Rose red)

Chcete zpátky na stránky?

Zpět na stránky tyna.mysteria.cz

Pandorum aneb, když se cesta do ráje zvrhne v peklo

2009-12-08T13:03:00.001-08:00

Taky znáte ten nepříjemný pocit dezorientace, když se probudíte na neznámém místě a chvíli nevíte, kde jste?
Tak přesně to se stalo hlavnímu hrdinovi hororu Pandorum. Tedy až na tu drobnost, že si nepamatuje nejen kde je a co tam dělá, ale dokonce ani své jméno. A rozhodně to netrvá jen chvilku.
Jeho vzpomínky mu nabízejí pouze velmi kusé informace, ale i tak je mu jasné, že je něco je zatraceně špatně. Ví, že je nejspíš na vesmírné lodi, ale ta by neměla být v tak žalostném stavu jako je. A především se někam ztratilo šedesát tisíc cestujících, nemluvě o členech posádky....

Co může dělat? Přečíst si na tetování své jméno (Bower), oholit se a obléct si se svou nažehlenou uniformou a s ní i iluzorní vzpomínku na svět, který měl ještě nějaký řád, probudit svého nadřízeného poručíka a zároveň, jak se zdá, jediného dalšího člověka na palubě a s úlevou mu předat velení...

Pandorum je horor odehrávající se ve vesmíru. Svým způsobem v mnohém připomíná starší Horizont události, ale je výrazně lepší. Přinejmenším jeho poselství je hlubší. Je to totiž převyprávěný ten nejstarší příběh ze všech. Příběh o nikdy nekončícím boji Dobra se Zlem, či spíše Chaosu s Řádem. Boji nekončícím proto, že lidé jsou jednoduše různí, mnohovrstevní a vy vypjatých momentech umí překvapit. V dobrém i ve zlém...

Bower pod vedením svého nadřízeného poručíka, který zůstává na můstku, vyrazí na cestu lodí, aby zjistil, co se vlastně stalo. Vždyť všechno bylo tak dobře naplánované. Šedesát tisíc cestujících spalo v hibernačních komorách, chod lodi se starala let se starala tříčlenná posádka, která vždy po čtyřech letech měla probudit své nástupce a sama se uložit ke spánku. Jenže k téhle rotaci došlo jen třikrát, co se stalo pak, je záhadou...
Postupem času si desátník Bower uvědomí několik hrůzných skutečností. Tak třeba loď není tak opuštěná, jak si myslel. Žije v ní něco temného, co baží po lidské krvi a mase. Příšery se musely do lodě dostat z vesmíru... A nebo ne? Na lodi objeví i několik zmatených a dezorientovaných lidí, kteří mu však nedokážou nijak pomoci (maximálně od bot či jiného majetku), protože sami neví, co se vlastně stalo. A k tomu si Bower vzpomene na fakt, že let lodi Ellysium byl one way trip a žádná pomoc nepřijde. No a aby toho nebylo málo, jaderný reaktor pohánějící loď a udržující všechny přítomné naživu, vykazuje neklamné známky brzkého kolapsu, který zahubí vše živé. Pokud ho ovšem Bower neodvrátí. Což by třeba i zvládnul, jenže masožravé příšery nejsou přístupné rozumnému dialogu a k reaktoru je cesta dlouhá... Lidé by se třeba i přesvědčit dali, leč někteří nemluví anglicky a jiní jsou také...ehm...masožraví...

Když se pak spolu s hlavním hrdinou dozvíte, co se skutečně stalo, není ještě vyhráno. Tvůrci pro nás totiž připravili malé překvapení na závěr. Jestli zvítězí Dobro nebo Zlo vám neprozradím, koukněte se sami.

Horor je rozkošně klaustrofobický. Zvláště se hodí pro človíčky jako já, kteří než aby vlezli do výtahu, raději vyšlapou šest pater. Neustále je někdo někde zavřený, prolézá úzkými průchody, skrývá se v maličkých výklencích. Neustále je někdo někde zavřený, prolézá úzkými průchody, skrývá se v maličkých výklencích. Zároveň je to film, který vás donutí, abyste ho shlédli ještě jednou a tentokrát si svšímali drobných náznaků a vodítek a náležitě si je vychutnali.A v neposlední řadě hlavní hrdina je úžasně sexy (slinty, slinty), má fantasticky nakřáplý hlas a ztroskotat s ním by musela být...ne, vlastně ani za nic.

p.s. Perlička na závěr. První věta hororu Pandorum je v češtině :-) Nekecám, čestný pionýrský. Když jsem to uslyšela, byla jsem podrážděná, že je to snad dabovaný, protože mám ráda filmy v originálním znění. Pozorně poslouchejte už od začátku, ta větička je důležitější, než by se na první pohled zdálo.

Další recenze nejstrašidelnějších hororů najdete v menu po pravé straně :-)

Zvířata jsou pro slabochy, správňáci "chovají" rostliny

2009-10-17T13:42:00.000-07:00

Pořídila jsem si domácího mazlíčka. Od včerejška mi dělá společnost rostlina v plastové trubičce. Přišla jsem k ní jaksi proti své vůli, protože ze zásady odmítám mít na starosti další živou bytost. Jednak mám dost práce sama se sebou, a pak mě ta zodpovědnost strašně nervuje...
Všechno začalo nevinně, když jsem chtěla koupit kamarádce originální dárek. Na internetu jsem objevila takzvané pet planst (rostliny-mazlíčky). Protože se ale objednávají ze zahraničí, bála jsem se v jakém stavu dorazí. Cena 150 Kč za jednu mi nepřišla tak hrozná, takže jsem pro sichr objednala dvě. Aby to kytky neměly tak jednoduché, nechala jsem je ležet ještě týden v balíčku na poště, než jsem se tam vůbec dostala. (Tolik k mé zodpovědnosti).
První rostlina byla roztomilý kaktusík. Baňatá, veselá a očividně živá. Druhá připomínala cosi, co zemřelo už před měsícem, ale někdo to tomu zapomněl říct.
V instrukcích stálo, že rostlina vyžaduje pouze světlo. Zalévá se jednou za měsíc (!), a to tak, že celý válec ponoříte do vody, aby se mohl substrát nasáknout.
Kaktusík jsem podle plánu věnovala kamarádce, chcípáka ponořila do vody a čekám, co se stane...
Zatím se mi nepodařilo odhalit botanický druh, který v plastové trubičce chcípá. Na obalu bylo psáno Angel Rose, tedy cosi jako Andělská růže. Pracovně jí tedy říkám Anděla Růžena.

Taneční kurzy :-) !!!!! (s mojí ségrou:-)

2008-02-11T13:50:00.000-08:00

Jestli jste vždycky chtěli udělat něco pro sebe, dobře se u toho pobavit a ještě si zvýšit sebevědomí, je čas začít tancovat!!! Pokud jste za posledních deset let byli aspon nekdy v kině, neunikly vám určitě filmy jako Tanec s vášní (Center stage), Nežádej svůj poslední tanec (Save the Last Dance), Let's dance (Step up), zvláštně přeložený film Nakládačka v originále You got served nebo Honey (Honey). Spousta lidí s obdivem sleduje taneční umění a výkony herců/tanečníků, ale sami se stydí si to jít zkusit. Důvody jako "jsem moc starý/á, tlustý/á, neohebný/á", nebo tu nejhorší "stydím se", hoďte za hlavu a bavte se. Je to jen o vás a jde tu jen o vás. Vyplníte čas něčím, co vás bude bavit a ještě u toho uděláte něco pro sebe. Plavková sezóna se blíží :-). V Praze na Hájích je celkem nové taneční studio Dance station, kde učí i moje ségra Klarisa Pivodová. Učí r'n'b, což je moderní tancování, které je k vidění ve většině zmiňovaných filmů. Tančí se na černou soulovou, hiphopovou, MTV hudbu a koneckonců je na MTV dost často k vidění v klipech. Ségra vede hodinu v pohodové atmosféře. Hodiny s ní jsou fakt zábava a ještě se u toho něco naučíte. A když řeknete, že jdete ode mě bude se vám speciálně věnovat
:-). Tak neváhejte. I kdyby z vás neměli být profesionální tanečníci, budete mít náskok proti ostatním a zazáříte v klubu. Sejdeme se na parketu :-) .

Každý čtvrtek od 16:00 do 17:30!!!
metro Háje

Výhody:
-zhubnete
- krásně si vytvarujete postavu
- naučíte se pohybovat
- poslechnete si cool hudbu
- možná i najdete nový kámošky a kámoše

Krize českých pohádek aneb proč to nejde

2008-01-04T12:36:00.000-08:00

Letošní Vánoce mne opět pohroužily do hluboké deprese z moderních českých pohádek a přesvědčily mne, že loňský Anděl Páně byl jen náhodným úspěchem a nikoliv náznakem trvalejšího zlepšení.

Proč to sakra nejde? Jakto, že dříve vznikaly takové úžasné příběhy jako famózní Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty, Jak se budí princezny, Třetí princ, Princ a Večernice a další. Je to herci, scénáristy, režirséry, produkčními (všemi?)?

Nejsem žádný filmový odborník, ale zkusím jim poradit :-)

1) Pro scénáristy: Jednoduchý příběh! (Pohádka není hloubavá cesta do rozervaného nitra několika hlavních hrdinů. Je to pohádka!)
Nevím proč, ale podlední dobou připomíná děj nových pohádek děsivý propletenec různých, který nechápou nejen dospělí, natož děti. Jedna (maximálně tři) magická relikvie stačí, jeden drak drak je taky dost! (Kdybych měla odříkat děj takového Z pekla štěstí, netuším o čem to bylo. Jenom vím, že tam byl drak, neviditelký plášť, zlá sestra, zlá princezna, zlý král, zlý drak - to mi připomíná, že dle mého názoru i jeden záporák stačí!) Pokud se zrovna nejmenujete Zdeněk Svěrák, nesnažte se ani zkombinovat více pohádek do jedné. Existuje důvod, proč se už staletí vyprávějí tak, jak se vyprávějí!

2) Pro režiséry: Výrazné postavy
Ano, já vím, že pohádka není zrovna Bertold Brecht a své dramatické umění v plné šíři v ní nevyužijete. Nicméně to není důvod, proč najmout unylé zoufalce podávající ochotnické výkony, jejichž tváře zapomene člověk s posledním titulkem. (Viz letošní Tři životy). Naopak Ivan Trojan dokázal, že on sám utáhne vlastním talentem celou pohádku. Natož když mu sekunduje Bertoška, Žilková, Issová... To to hned jinak vypadá a je radost se na to koukat. To samé před časem Bohdalová s Blažkem v Nesmrtelné tetě.

3) Pro herce: Souboj dobra se zlem
Pokud pomineme ty bláznivé pokusy natočit pohádku bez záporného hrdiny (Královský slib), kvalitní záporák je základ. Já vím, že herci nemají rádi schématické postavy, ale pohádka není drama, kde je třeba složitě rozkrývat hodnotové pozadí padouchovy temné duše (spadla mu kulička do kanálu). Čaroděj Mrakomor je zlý, protože je prostě zlý. Tečka. Nezajímá nás, že ho v dětství opustila maminka, otec měl přílišné nároky a protože mu kapalo ze šosu, ostatní pubertální čardějové ho šikanovali. Je těžké umět zahrát zápornou postavu tak, aby člověk nesklouznul ke karikatuře, ale od toho jste profíci, ne?

4) Pro produkční: Exteriéry!
Dobré pohádky jsou drahé! Tak to holt je. Dobrou pohádku bez náročných exteriérů (hrady a zámky), kostýmů, zbraní, koní, psů, triků... prostě nenatočíte.

Krom zmíněně Nesmrtelné tety a Anděla páně se mi z těch moderních líbila ještě pohádka Zimní víla, která se sice obešla bez nadpřirozených jevů, ale dokázala bych odvyprávět její děj, záporňačka macecha je správně krutá, kníže poměrně fešný, zápletka jednoduchá, zasněžená krajina kolem Křivoklátu patřičně pohádková, zlo je potrestáno, láska vítězí...

No a mým favoritem je Řád saténových mašlí :-) , který je sice totálně netradiční, ale žůžový. Čtyři urozené holčiny z dívčího penzionátu (plus jedna služebná) se snaží zachránit mírně zapáchajícího skřítka, kterého unesla zlá čarodějnice ve snaze zajistit, aby už nikdy nepřišlo jaro :-)

Ale ještě je tu možnost, že se člověku prostě líbí pohádky, které viděl jako dítě, a ty další ho prostě za srdce nechytnou. Vy jste většinou mladší, než já pětadvacetiletá stařenka, co myslíte?

Dům v růžích (Rose red)

2007-09-21T14:17:00.000-07:00

Doktorka psychologie Joyce Reardnová se v třídílném hororu na motivy příběhu Stevena Kinga zoufale snaží dokázat, že parapsychologické jevy skutečně existují. A této své snaze je ochotná podřídit všechno. I když by to mělo někoho stát život...

Jejím esem v rukávu je sídlo zvané Dům v růžích, které postavil průmyslník John P. Rimbauer, na horním konci Spring Street v centru Seattlu. Jako svatební dar své ženě. Problémy s Domem v růžích nastaly dříve, než byl postaven. Ještě před dokončením stavby tenhle pozemek jakoby doháněl lidi k šílenství. John Rimbauer a Ellen Gilchristová se vzali 12. listopadu 1907. Jemu bylo 40, jí 20. Když si řekli ano, stavěl se Dům v růžích už rok. Novomanželé mezitím cestovali po Africe. Ellen tam onemocněla zvláštní chorobou, jejíž záchvat se jí neustále vracely. Poznala tam aké Sukeenu, kterou si jako svou společnici přivela do USA. Na podzim roku 1909 porodila Ellen Rimbauerová syna a dala mu jméno Adam. Dcera April se narodila v dubnu 1911. Ellen se snažila najít úlevu od své tajemné nemoci a vyhledala pomoc spiritistky. Ta je řekla, že dokud bude stavět Dům v Růžích, bude žít. Ellen se k této myšlence upnula, najímala ty nejlepší architekty, aby pro ni stavěli stále lepší a krásnější přístavby.

Ellen opovrhovala muži a Dům v Růžích je na tom stejně jako ona. Muže zabíjí, ženy v něm mizí.
Dům je jedním z nejpozoruhodnějších psychotronických míst proto, že až do své "smrti" v roce 1995nebo 1996 neustále rostl. Do roku 1950 byly změny nebo přístavby učiněny z vůle Ellen Rimbauerové. Po roce 1950 rostl dům už podle vlastní vůle. Nikdo nedokáže říct, kolik pokojů dům má, protože se to neustále mění. V domě zmizelo 18 žen a tajemně zemřelo 5 můžů.
Dům žil svým vlastním životem a živil se energíí z lidí. Ve chvíli, kdy byl v roce 1995 úplně opuštěn, upadl "do bezvědomí". Po něm přišla "smrt"...

Teď do Domu v Růžích přivádí profesorka Joyce Reardnová sedm lidí s parapsychologickými schopnostmi a posledního potomka rodu Rimbauerů, aby ho probudila. Dům totiž není tak mrtvý, jak se jim Joyce snaží namluvit a na takovou dávku "potravy" čeká. A otázka zní: Co se stane, když si chcete zapálenou sirkou posvítit, kolik máte v nádrži benzínu?

Joyce zavede svou skupinu do domu a čeká. Ví, že dům je po době čekání vyhladovělý a ona mu připravila chutnou velmi svačinku. Kromě průměrných parapsychologů je to především autistická dívka Annie, která nekomunikuje, a proto je pro Dům snadné ji ovládnout. A pak je to někdo, kdo vůbec netuší, že je pro Dům klíčový...

Když si skupina uvědomí, že se stala návnadou v pasti a Joyce je Domem úplně pohlcená, začnou všichni bojovat. Otázka zní, zda-li už není pozdě. Dům se probral a je velmi silným soupeřem. Jedna věc je však jistá. Všichni z hrůzného sídla nevyváznou a ti, kterým se to nepovede, v něm zůstanou navždy.

Na mé stránky hororu Dům v Růžích

Jak se dělá krása

2007-09-08T13:24:00.000-07:00

:-) Máte mindráky z dokonale štíhlých modelek s velikýma očima, miniaturním nosem, hladkou pletí? Jasně, kdo by neměl! A myslíte si, že jsou to skuteční lidé? Nebuďte naivní :-)

Našla jsem na youtube tři bezva videa o tom, jak se v reklamě dělá krása.

Parafrázujme klasika: Není ošklivých žen, jsou jen ženy, které neumí používat photoshop :-)

Světlo v temnotě (Half Ligth)

2007-09-02T06:32:00.000-07:00

Demi Moore v příběhu spisovatelky, které se v jednom okamžiku zhroutil celý život. Když se pokusí z depresí vyhrabat, padá do ještě strašlivější noční můry.

Americká spisovatelka Rachel Carlsonová je na vrcholu. Její knížky se výborně prodávají, kritici i čtenáři ji milují, žije v překrásném domě v Anglii v Londýně, má krásného syna Thomase a hodného manžela Briana, který jako neúspěšný spisovatel sice trochu žárlí na její literární talent, ale má Ráchel rád. Jenže čím je člověk výše, tím horší bývá pád. V jediném strašném momentu přijde Ráchel o to nejdražší, o svého syna. A nic už není stejné.

Vztah s manželem se vinou tragédie rozpadne a Ráchel utíká z Londýna. Nedokáže už totiž psát a nutně potřebuje dodělat svou poslední knihu. Její nejlepší kamarádka (mimochodem redaktorka bulvárního deníku  ) pro ni najde úplně osamělý domek na skotském pobřeží. Z počátku všechno vypadá idylicky. Romantický výhled na moře a maják na skalisku, pláže, po kterých běhají divocí koně… Ráchel dokonce pozná muže, který ji po dlouhé době začne zajímat. Je to Angus, rybář, který žije právě na majáku.

Potíž je jedině v tom, že Ráchel všude vidí svého mrtvého syna. A když zjistí, že i její milovný Angus má být po smrti, poté, co před lety zavraždil svou nevěrnou manželku, jejího milence a sebe, začne vážně uvažovat o tom, jestli neztrácí rozum. Skutečně randí s duchem? A nebo je to všechno úplně jinak?

Světlo v temnotě je horor, který sice nenadchne, ale zároveň ani neurazí. Připadá mi, že autoři nějak nevěděli, jestli chtějí natočit triller nebo horor, nakonec asi ze strachu aby neurazili ani fanoušky nadpřirozena ani milovníky napětí udělali z konce takovou všehochuť. Škoda, mohlo to být mnohem lepší.

Nejděsivější horor, který jsem kdy viděla = Dead End (Smrt přichází v bílém)

2007-07-01T04:01:00.000-07:00

Nedávno jsem uvažovala nad tím, který horor z těch všech, co jsem v životě viděla, byl nejstrašidelnější. Přiznám se, že to vůbec nebyla jednoduchá volba, protože jsem velký hororový fanoušek a viděla jsem snad většinu strašidelných filmů, které nám distributoři nabízí :-) Každý je strašidelný něčím jiným. Pokud nepočítám úplná béčka, vlastně se nedá říct, že by některý nebyl alespoň něčím děsivý. Pak by to ostatně taky nebyl horor. Některé filmy mají bezvadné triky, jiné dobře budují strašidelnou atmosféru a další sází na klasické lekačky.

Pokud bych ale měla vyhodnotit ten, u kterého jsem se bála nejvíc, byl by to asi…tramtadadaáááá … film jménem Dead End. U nás nepříliš známý horor o rodině jedoucí na vánoční svátky k babičce. U nás vyšel na DVD s podivným názvem Smrt přichází v bílém. Překladatel se zas vyřádil, i když uznávám, že přenést dvojznačnost původního názvu do čestiny prostě nejde. Dead End je totiž cosi jako „slepá ulice“, ale v doslovném překladu to znamená „mrtvý konec“. Vás, kteří mě znají, asi trochu překvapí, že se Dead End neodehrává ve strašidelném domě, ale na místě mnohem děsivějším – v nočním lese. Znáte to. Sympatické místo určené k relaxaci, sbírání hub a procházkám, se po setmění mění v temný prostor, plný strašidelných zvuků a nebezpečných stínů… Pokud se chcete v sobotu opravdu, ale opravdu, bát, půjčte si Dead End (Smrt přichází v bílém - i když za český dabing neručím, viděla jsem v originále, na druhou stranu si myslím, že je to tak strašidelný film, že mu ani dabing nemůže uškodit ), zhasněte a vydejte se pekelnou jízdu. Malou ochutnávku i s trailerem vám nabízím teď a tady.

A proč je Dead End tak strašidelný? Po pravdě řečeno, ani moc nevím. Zápletka není nijak originální. Zdánlivě harmonická rodina čítající otce, matku, dceru Marion s přítelem Bradem a pubertálního synka Richarda jede na Vánoce k matce/tchyni/babičce, podle toho s jakého úhlu poledu se na to díváte. Všechno by běželo jako na drátkách, kdyby otec neupadl za volantem do mikrospánku a nesjel z dálnice na vedlejší cestu. Pak se začnou dít věci. V lese potkají mladou ženu v bílém, která nese dítě. Evidentně je v šoku a nekomunikuje, nedokáže jim říct, co se jí stalo. Chtějí jí přivolat pomoc, ale mobil nemá signál… Marion uvolní místo v přeplněném auta a jde po silnici pěšky, zatímco rodinka nabere podivnou stopařku a vezou ji k chatě pro lesníky, kterou viděli cestou. Jenže pak kdosi unese a zavraždí Brada a stopařka zmizí.

Rodina nasedne do auta a vydá se na zběsilou nekonečnou cestu. Žádná křižovatka, žádná pumpa, krom vozu, který odvezl Brada, žádné jiné auto… Jen cedule s podivným nápisem Marcott. Jenže silnice ani žádný Marcott nejsou na mapě. Se stresem a úzkostí, která v rodině zavládne, začínají vyplouvat na povrch všechny rozpory a problémy… A kdykoliv zastaví, někdo zemře. Žena v bílém a tajemný vůz jsou totiž stále blízko.

To, že průměrně zdatný fanoušek hororů odhadne pointu a rozklíčuje, co se asi děje, zhruba v půlce filmu, nijak nepomáhá tomu, abyste se přestali bát. Hrůza, kterou po celou dobu sledování Dead Endu cítíte, plyne především z toho, že vám tvůrci nedopřejí žádný oddych. Jasně - Kruh byl taky strašidelný, ale člověk se tak nějak uklidnil ve scénách, kdy novinářka pátrala nebo řešila svůj rodinný život. Jenže to v Dead Endu neplatí. Děj vás neúprosně vede jen po nekonečné temné silnici, z které vždycky vidíte pouze výsek ozářený světlem z čelních reflektorů auta. Beznaděj je přímo hmatalená a navíc je ještě umocňována záběry z ptačí perspektivy, kdy vidíme jen nekonečné lesy a silnici s jediným autem.

Tvůrci přímo geniálně zvládají dynamiku skupiny. Určitě to znáte i ze své rodiny, když se někdo totálně zhroutí, jiný se snaží ze všech sil udržet se při zdravém rozumu. Ačkoliv to moc nejde… Dead End brnká na ty struny lidské duše, jež rozeznívají strach, který je nám všem společný. Také je to horor dokazující starou pravdu, že nejděsivějším bubákem ze všech je neznámo. V okamžiku, kdy je hlavní záporák odhalen, přestává být horor tak strašidelný. V Dead Endu se toho však dočkáte až v úplně posledních minutách filmu a ani tak se ho nebudete bát míň. Je to totiž takový „bubák“, kterého se nebojí jen málokdo…

Ujišťuji vás, že po shlédnutí Dead Endu se budete sakra snažit, abyste na chalupu nebo k babičce dojeli ještě za světla…

Překlad traileru pro ty, co příliš nevládnou anglicky :-)

- Máma nesnáší, když se opozdíme.
- Taky jsem ti říkal, že jsme měli vyjet dříve.
-RODINA
-NA TEMNÉ DLOUHÉ CESTĚ
-Co se stalo s dálnicí?
-Myslel jsem, že to letos pro změnu vezme zadem.
-NAJDE CIZINCE
-V HLUBOKÉM LESE
-Proč jsi zastavil?
-Viděl jsem v lese nějakou ženu.
-Jste v pořádku? Měla jste nehodu nebo něco?
-ALE NA TOMTO MÍSTĚ
-Jak se jmenujete?
-Myslím, že je v šoku.
-Zrovna jsme minuli strážní chatu, možná je v ní telefon.
-VŠECHNY CESTY
-Co to sakra bylo?
-Tati! Viděla jsem Brada v autě! Musíme jet!
-VEDOU K NOČNÍ MŮŘE
-Musíme jet! Zabijou ho! Ne, nezabijou! Ale ano!
-Kdokoliv to udělal, musel mít sekeru nebo pilu.
-Vypadneme.
-Zpomal, nebo nás všechny zabiješ.
-Jen se chci dostat na policii, než se ještě někomu něco stane.
-Každá cesta někdy končí.
-No tak, skonči to. Na co čekáš? Přestaň si se mnou hrát! Prosím!
-DEAD END
-A já jsem si myslel, že minulé Vánoce byly špatné…

Chcete se přesvědčit sami?
Odkazy na filmík:
http://www.kinoteka.cz/online-shlednuti/smrt-prichazi-v-bilem-dead-end/

Závan smrti (Wind Chill, 2007)*****

Orphan (2009)****

Lesy (2009)

Pandorum (2009)

Síly temnot (The Covenant) a Prokletí Suttonovi rodiny (Red Rover)

Dead End (Smrt přichází v bílém)

Světlo v temnotě (Half Light)

Dům v růžích (Rose red)

Chcete zpátky na stránky?

Zpět na stránky tyna.mysteria.cz

Hex na AXN

2007-06-28T12:05:00.000-07:00

Úžasný seriál, kterým jsem si krátila čas, když neběžely Čarodějky, koupila kabelová stanice AXN. Takže ti z vás, kteří mají kabel, satelit nebo set top box by si Hex rozhodně neměli nechat ujít.

Hex je příběh staré internátní školy, která se stane místem boje mezi démony a čarodějkami. Bývá označován jako “Britská odpověď na Buffy a Charmed”. Tvůrci Hex se však nechali slyšet, že jejich seriál je mnohem drsnější, než jeho američí příbuzní. Bez obalu prý ukazují sex mezi mladistvými, alkohol a drogy, šílenství, potraty, homosexualitu a lidské oběti. Přestože byl seriál úspěšný a získal si kultovní statut v dubnu 2006 bylo oznámeno, že už se nebude natáčet třetí série. (Šušká se, že proto, že seriál byl příliš temný a kontroverzní.)

Trailer si prohlédněte zde:

pozn. Týnin verdikt: zatím jsem viděla jenom pár dílů. Řekla bych, že na Čarodějky to sice nemá. Děj není tak sevřený a promyšlený, nicméně je to báječně temné, hodně do hororu, za což já odpouštím mnoho chyb. Navíc jsem po tak dlouhém čekání na Čarodějky vyhladovělá po magii a ráda si ho zkrátím čímkoliv. Uvidíme, co se z toho vyvrbí. Pokud jste na tom taky tak, čtěte dál :)

Děj pilotního dílu

Příběh se odehrává na zapadlé Britské internátní škole jménem Medenham Hall sídlící v starobylém domě, který býval rodinou rezidencí rodu McBainů. Byla I místem, kde v osmnáctém století propukl skandál a ženy z rodiny McBainů, tehdy známé jako Medenhamské čarodějnice", byly odsouzeny a popraveny. Medenham Hall navštěvuje i krásná a poněkud plachá Cassie, která vyrůstala bez otce a stará se o svou psychicky labilní matku. Bydlí s tak trochu extravagantní Thelmou, která ji tajně miluje. Cassie zjistí, že má latentní telekinetické a jasnovidné schopnosti, které se aktivují, když se dotkne staré vázy používané při woodoo rituálech. Okamžitě jich začne využívat, aby trochu vytrestala spolužáka, který se k ní špatně zachoval. Kromě toho začne Cassie mít sny a vize, které se snaží rozluštit. Navíc zjistí, že ji pronásleduje tajemný nebezpečně vyhlížející cizinec jménem Azazeal. Nejprve se objevuje jen v záblescích a sleduje ji z dálky, pak začíná být drzejší a nakonec si klidně chodí i do školy. Je odhalen jako vůdce biblických Nephilínů, padlých andělů, a tvrdí, že je do Cassie zamilovaný. Existují však také důkazy, že Azazel měl dlouhodobý sexuální poměr s Cassiinou matkou, který ji přivedl na pokraj šílenství. Rozčílený tím, že se mu nedaří Cassie přesvědčit, že jeho nároky jsou oprávněné, zavraždí před jejíma očima Thelmu jako oběť, aby zvýšil své síly a zároveň dokázal, že je skutečně tím, kým tvrdí. Cassie naprosto zdrcená, o to větší je její překvapení, když se Thelma objeví na svém vlastním pohřbu jako duch, jehož může vidět jen Cassie. Zdá se, že nepřešla dál proto, aby svou milovanou kamarádku mohla ochraňovat a pomohla jí zjistit: Co vlastně Azazel ve skutečnosti chce?

Vysílací časy prvních čtyř epizod
1.
Premiéra:
09 / 07 / 2007 21:00
Opakování:
09 / 07 / 2007 00:55
13 / 07 / 2007 22:00
13 / 07 / 2007 01:50
14 / 07 / 2007 21:00
14 / 07 / 2007 00:00

2.
Premiéra:
16 / 07 / 2007 21:00
Opakování:
16 / 07 / 2007 00:55
20 / 07 / 2007 22:00
20 / 07 / 2007 01:50
21 / 07 / 2007 21:00
21 / 07 / 2007 00:00

3.
Premiéra:
23 / 07 / 2007 21:00
Opakování:
23 / 07 / 2007 00:55
27 / 07 / 2007 22:00
27 / 07 / 2007 01:50
28 / 07 / 2007 21:00
28 / 07 / 2007 00:00

4.
Premiéra:
30 / 07 / 2007 21:00
Opakování:
30 / 07 / 2007 00:55
http://sweb.cz/tobbi/hex2.jpg
Info také na:
http://www.axn.cz/hex/
http://www.tyna.mysteria.cz/download/hex.htm

Moc hezké video

2007-06-08T11:10:00.000-07:00

Minulost a budoucnost

Jak to bude vypadat, až si malá čarodějka bude číst v knize stínů o své slavné babičce a pratetách a jejich dobrodružstvích. Mooc hezké video. Jediné, co bych mu vyčetla, je, že úplně chybí Prue.

Kreslené čarodějky

2007-06-03T03:35:00.000-07:00

:-) Někdo si dal tu práci a vyrobil ukázku, jak by to vypadalo, kdyby byly Čarodějky kresleným seriálem. Fakt to stojí za to.
Přeju hezkou zábavu!
Tyna

Paperback, nebo pevná vazba?

2007-05-30T11:24:00.000-07:00

Zrovna řeším takové zajímavé dilema a moc ráda bych si poslechla váš názor. Právě jsem odevzdala čtvrtou knížku. Je to uzavřený příběh, není moc dlouhý - asi 100 stran. Zeptala jsem se pana vydavatele, jestli by nebylo lepší vydat ho v měkké vazbě, tzv. paperbacku. Na první pohled to možná vypadá, že jsem sama proti sobě. Koneckonců každý spisovatel přeci chce, aby jeho dílka vycházela v pevných deskách. Nechápejte mě špatně. Osobně přímo NESNÁŠÍM tlusté knihy v paperbacku. Ať člověk dělá, co dělá, vždycky se prolomí hřbet (grr).
Jenže mně připadá, že by bylo lepší, kdyby kratší příběh vyšel v paperbacku a mohl být tím pádem třeba o šedesát korun levnější.
Co myslíte vy? Je lepší knížka v pevné vazbě za 140 Kč, nebo paperback za 60 Kč?
V downloadech je anketa! Dějte mi vědět.

Nové video - konec osmé série

2007-05-25T10:43:00.000-07:00

Tak jsem se rozhodla, že se pokusím podělit se s vámi o cizí hudební video :-)

Psavci pozor!

2007-05-17T11:09:00.000-07:00

Protože mi sem tam posíláte svoje dílka, napadlo mne, že by se někdo třeba chtěl pokusit o uveřejnění. A protože teď pracuji v časopise, kde mám na starosti rubriku "Vaše příběhy", navrhuji vám, abyste mi nějaký hezký příběh poslali. Ale pozor: musí se jednat o příběh, o lásce, který se stal třeba vaší mamce, tetě nebo prostě nějaké dospělé ženské. Mělo by se jednat o příběh o lásce (podle něčeho, co se skutečně stalo), měl by být dobře napsaný a mít pointu. A měl by se vejít do 3 700 znaků. Pokud bude tak dobrý, že ho uveřejníme, dostanete jako honorář 300 Kč. A to už stojí za úvahu :-)
Můj pracovní mail je: pivodova@ahaonline.cz

Čarodějnický speciál pátečního magazínu deníku Aha!

2007-04-25T10:11:00.000-07:00

V pátečním magazínu deníku Aha!, kde náhodou pracuju :), jsme teď připravili čarodějnický speciál. Vyjde tento pátek, tzn. těsně před svátkem všech čarodějnic. Najdete v něm například rozhovor s vampyroložkou, která tvrdí, že se v minulém životě setkala s knížetem Draculou. Jednou zpěvačkou, která se věnuje magii, a jednu povídku o holce, která po tetě podědí podivnou knihu... (všechno ode mne:-)

Magazín dostanete k deníku Aha!

Hororová noc v předvečer Velikonoc

2007-04-09T08:11:00.000-07:00

V předvečer Velikonoc se mi povedlo být doma sama a udělat si bezvadný večer. Koupila jsem si tiramisu zmrzku, popcorn do mikrovlnky, otevřela jsem si lahvinku vína a pustila si dva horory. Prostě maximální pohoda. Podělím se s vámi o své dojmy, abyste věděli, kam šáhnout v DVD půjčovně, až se budete chtít trochu bát. Tyto dva filmy jsou nebe a dudy. Síly temnot patří k akčně sestříhaným hororům, děj letí trskem kupředu, akční je i hudba připomínající dunící techno a metal. Prokletí rodiny Suttnových staví na pomalém budování atmosféry, která postupně houstne a houstne, až vás úplně pohltí. Hudba připomíná keltské melodie evokující Skotsko a Irsko, z kterého pochází předkové ústředních hrdinů. (A navíc je tam strašidelný dům) Je jen na vás, jaký styl vám sedí víc :)

Síly temnot: The Covenant (2006)

Režie: Renny Harlin
Rok výroby: 2006
Délka: 97 min
Země: USA
Hrají:
Steven Strait ... (Caleb Danvers)
Laura Ramsey ... (Sarah Wenham)
Sebastian Stan ... (Chase Collins)
Taylor Kitsch ... (Pogue Parry)
Chace Crawford ... (Tyler Sims)
Toby Hemingway ... (Reid Garwin)

V dobách honů na čarodějnice uzavřeli lidé s magickou silou dohodu, která je měla ochránit. Dohoda platí dodneška, novodobé čarodějnice se však víceméně bát nemusí, protože v moderní době už na magii nikdo nevěří. Co tedy uděláte, jste-li teenager s magickou mocí? Nejspíš se skamarádíte se stejně „postiženými“ spolužáky a budete se bavit. Můžete efektně ujet policii, natřít to spolužákovi, kterého nesnášíte, nebo se mrknout, jaké kalhotky nosí holky ve vašem okolí. Jistě, existují určitá omezení. Se silou musíte šetřit, pak vám vystačí na celý život. Když ale neodoláte a spotřebujete jí příliš, můžete sice chvíli ovládat celý svět…ale spotřebujete veškerou svou energii a zestárnete už po dvacítce.

Caleb, Tyler, Reid a Pogue jsou potomci čtyř rodin, které založily město. Pátá linie vymřela. Spolu si užívají svou moc na drobná kouzla, ale teď to vypadá, že ve městě je ještě někdo. Někdo, kdo mocí přímo plýtvá a rozhodně se nebaví jen zvedáním dívčích sukní. Začnou umírat lidé a čtyři kamarádi najednou neví, čemu mají věřit. Skutečně existuje utajený potomek páté linie? Zdá se, že pátý čaroděj je silnější než jeden každý z nich, takže jediný způsob, jak ho přemoci, je držet při sobě. Jenže, co když vám někdo z vašich nejlepších přátel lže?

Film má úžasně propracované efekty, trochu připomínající X-many. Zvláště v závěrečném souboji. Plusově hodnotím i to, že hlavní hrdinové jsou členové školního plaveckého týmu, takže si užijete hezky tvarované klučičí těla. Moc hezké!

Trailer najdete zde:

http://www.youtube.com/watch?v=Y5CeIXC38HU

Filmík tady:

http://www.megavideo.com/?v=7H8NWPE3

Hodnocení: ****

Prokletí Suttonovi rodiny: RED ROVER (2003)

Rok výroby: 2003
Režie: Marc S. Grenier Hrají: William Baldwin, J. O'Keefe, Brenda James

Po smrti svého otce zjišťuje Will Longan, že zdědil dům na malém ostrově u kanadského pobřeží, o kterém v životě neslyšel. Druhým dědicem je Willova sestra Kylie, která je však už od dětství hospitalizována na psychiatrii, poté co se u ní rozvinula psychóza, když byla v pěti letech svědkem sebevraždy jejich matky. Will se rozhodne vzít Kylie z ústavu a odvést ji na ostrov. Protože je sám lékař věří, že ji dokáže terapií pomoci.
Na ostrově sourozenci objeví honosný dům, který je v překvapivě dobrém stavu. Ostrov se mezi domorodci netěší příliš dobré pověsti (jak už to tak s podobnými místy bývá) a tak i vybavení domu zůstalo komplet celé.
Will se usoudí, že klidné prostředí liduprázdného ostrova je přesně to pravé, co Kylie potřebuje. Vysadí ji prášky, které užívala prakticky celý život, a doufám, že jí pomůže terapií sestavenou z komunikace, relaxace a procházek. Jenže Kyliin stav se naopak prudce zhoršuje. Slyší hlasy, je náměsíčná a vidí duchy, kteří se s ní snaží komunikovat. Chce z ostrova pryč, jenže o tom Will nechce ani slyšet. Touží odhalit záhadu, proč jim otec o ostrově nikdy neřekl a co byli zač jejich předkové. Proč utekli ze Skotska do Francie a odtud na opuštěný ostrov? Čím je Kylie zoufalejší, tím víc se Will zatvrdí. Kylie se zatím propadá čím dál tím hloub do svého šílenství a začíná si myslet, že ona odpovědi na Willovy otázky zná…. Jenže mají být vůbec zodpovězeny?
Řešení problémů současnosti je nutno hledat v minulosti. Možná totiž existuje dobrý důvod, proč byla Kylie celý život utlumena léky…

Film má na můj vkus trochu dlouhý rozjezd, ale po čase člověk pochopí, že to tak má být. Režisér buduje děsivou atmosféru, kterou kombinuje s uvolňujícími záběry překrásné a divoké přírody ostrova. Tenhle rozpor vlastně provází celý film. Pohled Kylie, kterou ostrov děsí čím dál tím víc a absolutní nepochopení Willa, který ho vnímá jako dokonalou relaxační zónu. A protože mám velkou slabost pro strašidelné domy a příběhy, ve kterých někdo hledá tajemství svého původu, film se mi moc líbil. Scény z ostrova jsou doplňovány úžasnou skotsko-keltskou hudbou. A ten konec … ňami, ňami, ňam. Rozhodně dporučuji!

Hodnocení: *****

Ideál aneb grafická kosmetická operace

2007-03-20T13:13:00.000-07:00

Zdravím lidi,

zrovna jsem si dopisovala po mailu s jednou dívčinou, která mi tvrdila, že všichni autoři sice píšou, jak důležitá je přirozená krása, al ve skutečnosti je to tak, že v časoisech se objevují pouze ideální holky s ideální postavou, ideálně hledkou pletí, ideálně bílými zuby a vůbec vším ideálním. No ano, je to tak! Lidé se prostě rádi dívají na vysněný svět. Ve skutečnosti totiž nikdo tak ideální neexistuje. Věřte mi, pracuju v časopise, já to musím vědět! Vím, jak vypadají, lidé, když přicházejí na focení a co s nimi dokážou provést grafici a art directoři.

Pro zajímavost sem hodím odkazy na to, co dokáže retuš! Počkejte, až se vám obrázek načte a pak přes něj přejeďte myší - odhalí se vám fotka před a po úpravě. A to ještě uvažte, že profesionální fotograf ví, jak přesně modelku nasvítit, aby byla, co nejkrásnější, profesionální maskérka potlačí nedostatky, které make upem potlačit šly atd.

http://homepage.mac.com/gapodaca/digital/blonde/blonde1.html Čáry máryx fuk a roztažené póry jsou pryč, nosánek se bez skalpelu aristokraticky zúží, hlavička se zmenší, vlasy uhladí, čelisti zúží, oči projasní..

http://homepage.mac.com/gapodaca/digital/blonde/blonde3.html V detailu vidíme, jak fotograf vyretušoval jemné vrásky okolo ok a pozvedl víčko:

http://homepage.mac.com/gapodaca/digital/bikini/bikini2.html V současnosti je ideálem abolutně útlá dívka s obřím poprsím. Co na tom, že za normálních okolností nelze takový proporcí dosáhnout, protože prsa jsou ve skutečnosti také vyplněna tukem, takže když zhubnete, hubnou vám logicky i ňadra. Řešením je vycpání silikony a když ani to nestačí, nastupuje šikovný grafik. Ňadra se přifouknou, boky, pas a zadeček zmenší...:

http://homepage.mac.com/gapodaca/digital/bikini/bikini1.html Obličej se také musí upravit, každý má póry, ale v časopise se to ukázat nesmí, tak pryč s nimi:

http://homepage.mac.com/gapodaca/digital/sweater/sweater1.html Nejen ženy se nechávají upravit. Takhle zhubnul známý zpěvák. Povolené bříško mu neupravila posilovna, ale odčaroval retušér..:

http://glennferon.com/portfolio1/portfolio36.html A takhle se dá odkouzlit celulitida. A když už jsme v tom, klasicky ubereme bříško, přidáme na prsou a omladíme potrhaný obličej:

http://glennferon.com/portfolio1/portfolio37.html Takhle se dá kompletně opravit obličej

http://glennferon.com/portfolio1/portfolio15.html Další hladký zadeček, namísto normálního

Takže ačkoliv se každý rád v časopise dívá na hezké lidi, je blbost snažit se juim vyrovnat. Čímž vůbec nemyslím, že by o sebe měl přestat dbát, ale i kdyby trávil denně několik hodin úpravou zevnějšku, absolvoval všechny možné plastické operace, stejně nebude nikdy tak hladký a symetrický... Ti lidé, které vidíte na obálkách časopisu, jsou - spíše než lidé - výtvory počítačového programu :)

Nové video o Lostu

2007-01-30T03:36:00.000-08:00

Dneska to vezmu stručně. Udělala jsem pro vás jedno Lost video.
The end!

border="0"> face="Arial" size="1">

Týna si hrála s Photoshopem

2007-01-19T08:52:00.000-08:00

Pár mých montáží. Doufám, že vás pobaví :)

To chce klid a nohy v teple...

Týna výletuje (vyráběl Milamber)

Magii je třeba pilně studovat. Například v tajemné starobylé věži s magickou knihou a mečem...

A úspěchy se dostaví...

A když se bude hodně snažit, třeba se mu vylíhne i malý dráček

V pasti přízraků s Billie Piper

2006-12-27T14:47:00.000-08:00

O víkendu jsem se opět poddala své mánii pro strašidelné domy a podívala se na film V pasti přízraků (Spirit Trap). Očekávala jsem obstojný béčový horor. Rozjezd byl slušný. Několik studentů a studentek se nastěhuje do podivného starého domu, který vlastní univerzita. Jednou z nich je i plachá Jenny, jejíž matka se zabývala magií a jasnovidectvím. Jenny sama má určité zvláštní schopnosti, ale nepoužívá je. Hodné dívce nesedí ani uhlazený a nafoukaný drogový dealer Tom je, ani jeho divoká přítelkyně Adele. Lépe si rozumí se studentem umění Nickem. Skutečně sympatická je jí však tmavovlasá Tina. Jaké je však Jennino překvapení, když zjistí, že Tinu nikdo z ostatních neviděl. Jenny začne mít podivné podezření. Pak však Nick dá znovu do provozu staré ruské hodiny v hale a Tina sejde dolů k ostatním. Jennin pocit bezpečí je však falešný…

Solidní rozjezd se však rychle utopí v bezbřehé trapnosti a ubohosti. Scénáristovi asi dal někdo volno a kameraman byl nejspíš na tripu. Takovou snůšku laciných klišé už jsem dlouho neviděla. Mobilní telefony přestanou fungovat. Všichni slyší záhadné zvuky a Jenny v domě začíná vidět přízraky - stíny lamp na zdech a rozzuřené davy, které přibíjí muže k podlaze. Živoucí noční můra se prohlubuje, když se Tina, Jenny a Nick pokoušejí uprchnout, ale něco je přenese zpět, jakmile překročí práh domu. Temné síly poštvou studenty proti sobě, když objeví (mimochodem pěkně trapná) temná tajemství své minulosti. Hranice mezi opravdovým světem a jinou realitou se prolínají a není jasné, kdo přišel z které strany. A především, kdo v domě zůstane polapen démony navždy…atd.

Celý film by mi nestál ani za zmínku, ale vzhledem k tomu, že jsem vydržela až do závěrečných titulků, viděla jsem, jak se představitelka Jenny jmenuje. Billie Piper. No vážně. Mám na to důkaz. :-)

To jméno mě vyloženě dostalo. :-) Jo a další plusy filmu. Přes slabý příběh je strašidelné sídlo skutečně rozkošně polorozpadlé a jedna z postav se jmenuje Tina :-)

Malá vánoční aktualizace

2006-12-23T11:47:00.000-08:00

Dívám se z okna a příliš vánočně mě ta vyhlídka naladit nemůže. Protože žiju v Praze, nejsem zrovna velký fanda sněhu. Na vesnicích sníh možná znají jako bělostné závěje jiskřící ve slunečním svitu, v ulicích hlavního města však tahle romantická zimní proprieta mutuje do podoby šedočerné břečky, která vám bezpečně zasviní oblečení a k tomu promáčí boty. Ale o Vánocích by sněžit mělo! Alespoň trochu. A ona ani vločka… Fňuk.

No nic. I přesto, že se prosinec tváří jako, že žádná zima nebude, asi by bylo nefér, ošidit vás o malou vánoční aktualizaci. Takže jsem připravila všechny Charmed obrázky s vánoční tématikou, které jsem kdy po webu posháněla či sama vyrobila. Vánoční video je stejné jako minulý rok. Není to znak mé lenosti, já bych dokonce moc ráda udělala nějaké nové, ale bohužel. Tvůrci Čarodějek se k Vánocům zachovali dost macešsky. Zatímco třeba Halloween oslavily Halliwellky dokonce dvakrát, Vánoce vlastně ani jednou.

border="0">
Alespoň jsem udělala novou tapetu, abyste mohli přenést vánoční náladu na svůj počítač. Je to Holly a její synek malý Finley.

border="0">
A teď něco k Vánocům jako svátku. O křesťanské aspektu Vánoc toho moc nevím, tak se soustředím na ten pohanský. Přísně vzato zimní slunovrat připadá obvykle na 21. prosince. Je to chvíle, kdy slunce doputuje (ehm, ve skutečnosti se Slunce pochopitelně nehýbe, hýbeme se my, ale víte jak to myslím) k obratníku Kozoroha, tam se otočí a vrací se zase zpátky k nám na Severní polokouli. Je jasné, že takto významný okamžik slavily všechny kulury. Keltové, Germáni, Římané, Slované… A každá trochu jinak.
U Římanů je svátek zimního slunovratu nazýván Saturnáliemi a je zasvěcen původně etruskému otci bohů, Saturnovi, který u Římanů získal atributy božstva hojnosti, polního hospodářství, sklizně a úrody. Saturnálie se vyznačovaly nevázaným veselím, radovánkami a hodováním, jako vzpomínka na „zlatý věk“ Saturnova panování, kdy bylo všeho dostatek, tedy na léto, a bylo pronášeno přání, aby se tento „zlatý věk“ na jaře opět vrátil.
Výklad původu českého slova vánoce a slovenského vianoce není jednoznačný. Jedni tvrdí, že se návrat Slunce oslavoval celých 12 dní a 12 nocí. Každý den tak symbolizoval jeden měsíc v roce, kterých je také 12 (naši předkové si zapisovali počasí v průběhu těchto 12. dnů a na základě toho usuzovali na počasí v následujících 12. měsících příštího roku). Druhý výklad bere v úvahu možný vývoj z německého slova "Weihnachten", zřejmě odvozeného od středoněmeckého "zu den wîhen nahten" - "o posvátných nocích".

Slovo advent pochází z latinského advenire, což znamená přicházet. Adventní věnec se čtyřmi svíčkami se v historii objevuje v polovině 19. století a je půvabnou ukázkou toho, jak si křesťanství přivlastnilo prastarou pohanskou symboliku, kterou se původně pokoušelo potlačit. Zelené větve nebo břečťan znamenají život, kruh představuje věčně se opakující cyklus.
Dnes už se těžko přesně dozvíme, jak naši dávní předkové slunovrat, kterému Keltové říkali Yule, slavili, ale něco přeci jen víme. My si třeba dnes stěží dovedeme představit Vánoce bez zeleného stromečku nebo aspoň zelených větví. A právě to je pozůstatkem z dávných dob. Naši předkové měli ve velké úctě rostliny, které zůstávaly zelené i uprostřed zimy – břečťan, cesmína, zimostráz a především jmelí... Zvyk mít v domě o slunovratu "něco živého zeleného" má tedy prastarou tradici sahající do pohanských dob, kterou křesťanská církev zprvu odmítala: už před rokem 580 jistý španělský biskup zakazoval přistěhovalým Svévům zdobit a věnčit domy zelenými větvemi, ještě roku 1508 brojil jiný duchovní v Alsasku proti "zlozvyku" klást si do domu jedlové chvojí.

Protože už od dob našich pohanských předků bylo vánoční období zasvěceno oslavě slunovratu, nejdůležitějším den byl 21. a 22. prosinec. Oslavován byl nočním bděním a přísným půstem a prováděly se rozličné obřady, které měly zajistit bohatou úrodu, hojnost potravy a zdraví pro nadcházející rok. Ráno 22. prosince se vítalo Slunce, které se opět začalo přibližovat k Zemi. Pohanské obřady byly postupně vytlačovány svátkem církevním, oslavujícím narození Krista. Přestože se představitelé církve snažili pohanské zvyklosti vymýtit, je ještě dodnes oslava Vánoc prostoupena jak církevními, tak pohanskými zvyky - a často si to ani neuvědomujeme, když nějaký takový hluboce zakořeněný zvyk doma bezděky provádíme (například schovávání šupiny z kapra, kladení mincí pod talíře, rozkrajování jablek, pouštění skořápek se svíčkou, chození na půlnoční mši a na jesličky). V pohanských dobách bylo období zimního slunovratu ideální dobou, kdy poodhrnout roušku času a podívat se do budoucnosti. Před těmito zvyky varovala i lidová slovesnost, kterou zpracoval i Karel Jaromír Erben v Kytici. (Znáte to. Ten příběh dvou dívek, které jdou na Štědrý den k jezeru a věští si budoucnost. Jedna zjistí, že se vdá a druhá že umře, což ji dost zdeptá.)

Různými přesuny v kalendářích došlo postupně k rozdělení původně jednotného svátku na dva - na Vánoce a na Nový rok. Ve 12. století dokonce došlo k jeho rozčtvrcení, mnozí v pravoslavných zemích oslavují jak západní Vánoce a Nový rok, tak pravoslavné Vánoce a Nový rok. To je však už záležitost ryze moderní.

Grindhouse (2007)

2006-12-21T04:36:00.000-08:00

Fanoušci seriálu Lost a Charmed se můžou těšit, že příští rok uvidí své oblíbence v jednom filmu. Rose McGowan (Paige) a Naveen Andrews (Sayid) si spolu zahrají ve společném projektu dvou (velmi mírně řečeno) ulítlých režisérů Roberta Rodrigueze a Quentina Tarantina pod názvem Grind House. Půjde o dvojfilm v duchu těch nejdrsnějších béčkových nářezů. Pod společným názvem nás tak čekají dva šťavnaté hodinové kusy proložené navíc trailery na další fiktivní béčkové filmy.

Zatímco Tarantinova troška do mlýna se jmenuje Dead Proof a bude vyprávět o zabijákovi, který své oběti likviduje autem (což rozhodně není čistá práce), Robert Rodriguez nás ve svém Planet Terror vezme na cizí planetu, jejíž svět se podobá tomu našemu - je ale o dost drsnější. Rodriguez má už svůj díl práce za sebou, Tarantino teprve začal točit.
Pokud máte rádi béčkové horory jako je Od soumraku do úsvitu říznuté ještě béčkovějšími akčními filmy, kde se krev valí v podobě vln tsunami a humor je černější než karvinský horník po šichtě, máte se na co těšit. Pokud vám tento žánr nic moc neříká, věřím, že stejně rádi uvidíte Rose na velkém plátně. Konec konců naposledy jsme tuto šanci měli před dávnými lety (1997? asi), když si tehdy ještě pubertální Rose střihla roličku Tatum Ridleyové v – světe div se, ale také hororu – Vřískot.

Čekáte trailer? Tak to čekáte správně. Stahujte zde.

border="0"> face="Arial" size="1">

A protože jde o mého favorita Sayida, už si připravuju slintáček.

Pro zajímavost: Tohle info jsem nezávisle na sobě objevila na zahraničních stránkách k seriálu Lost (kde se rozplývali nad obsazením Naveena) a na stránkách věnovaných Charmed (kde naopak pochopitelně jásali nad Rose). A teprve po drahné době se mi to v mozku správně propojilo (jé, ono jde o jeden film). :)

Kate Austen

2006-12-14T09:04:00.000-08:00

Kate je dívka, která má problémy se zákonem. Pochází z chudého prostředí a špatné rodiny. Nevlastní otec Wayn pil, mlátil její mámu a kdo ví, co ještě (možná Kate zneužíval). Kate to nechávala být, dokud nezjistila, že Wayn je jejím skutečným otcem. Nedokázala to unést a zavraždila ho. Předstírala únik plynu a nechala vybouchnout dům s Waynem uvnitř. Dům Kate pojistila, aby byla její matka byla zajištěná. Ta ji ale udá policii, a tak Kate musí utíkat. Skrývá se, mění vzhled a identitu.
Na útěku se staví u Sama Astena, vojáka z povolání, o kterém si dlouho myslela, že je to její skutečný otec. Časem ji dostihne ji šerif a zatkne ji za žhářství. Při odvozu se ale objeví černý hřebec, auto se vybourá a Kate znovu uteče.

Jediný, komu Kate doopravdy věří, je její dávná láska z dětství Tom, který nyní ovšem žije se svojí rodinou. Když se po letech setkají, zajedou společně na místo, kde si dříve hráli a kde zakopali svůj dávný poklad (včetně modelu letadélka). Ten jí také pomůže, když se Kate snaží navštívit svojí matku v nemocnici. Odhalí ji ale policie a Kate musí utíkat. Při zběsilém pronásledování sice uniká, její láska Tom ale za svojí pomoc zaplatí životem…
Kate společně s třemi muži přepadává banku, a když se celý plán zvrtne, neváhá je všechny bez mrknutí oka zastřelit. Jejím cílem během přepadení nebyly peníze v trezoru, ale zelená obálka skrývající Tomův model letadélka…
Během ukrývání se Kate mimo jiné i vdá a jejím vyvoleným je kupodivu policista. Kate však ve spořádaném vztahu dlouho nevydrží a opět utíká. Svému manželovi ale prozradí, kdo skutečně je.
Po dlouhé době strávené na útěku se policii podařilo Kate dopadnout v Austrálii.
Život na útěku naučil Kate samostatnosti, což se jí na ostrově velmi hodí…

Kate vám představí krátké video z mé dílny…

border="0"> face="Arial" size="1">

Pokud vám video nepůjde stáhnout, uložte si ho přímo z adresy http://tobbi.sweb.cz Jmenuje se kate.wmv

Lilly Evangeline
Lilly se narodila 3. 8. 1979 v Fort Saskatchewan v kanadské Albertě. Její otec byl učitel ekonomie a matka kosmetička. Evangeline má mladší sestru a když byla malá, neměli doma televizi. Pro showbyznys ji objevila slavná Fordova agentura, když Lilli pobývala na univerzitě v Britské Kolumbii. V roce 2005 ji časopis Maxim dosadil na stříbrnou příčku v žebříčku „Sto nejžhavějších koček planety“
Lilly byla vdaná za kanadského hokejistu Murray Hone, ale teď docela navážno chodí se svým kolegou z Lostu Dominicem Monaghanem, který hraje hudebníka Charlieho.
Stejně jako většina celebrit se Lilly věnuje charitě – pomáhá chudým v Rwandě.
Její nejpodivnější rolí před kamerou bylo určitě účinkování ve videu, které informuje mladé dívky o tom, jak se bránit znásilnění, které spolu s Lilly podpořil i představitel Sawyera Josh Holloway.

Liilina filmografie
1. "Lost" .... Kate Austen (55 episodes, 2004-2007)
- Tricia Tanaka Is Dead (2007) TV Episode .... Kate Austen
- Not in Portland (2007) TV Episode .... Kate Austen
- I Do (2006) TV Episode .... Kate Austen
- The Cost of Living (2006) TV Episode (credit only) .... Kate Austen
- Every Man for Himself (2006) TV Episode .... Kate Austen
(50 more)
2. The Long Weekend (2005) .... Simone
3. "Kingdom Hospital" (2004) (mini) TV Series .... Benson's Girlfriend
... aka Stephen King's Kingdom Hospital (USA: complete title)
4. "Tru Calling" .... Party Guest (1 episode, 2003)
- Morning After (2003) TV Episode (uncredited) .... Party Guest
5. Freddy vs. Jason (2003) (uncredited) .... School Student - Next to Locker
... aka FvJ (USA: informal short title)
6. Stealing Sinatra (2003) .... Model in commercial
7. "Smallville" .... Wade's Girlfriend (1 episode, 2002)
... aka Smallville Beginnings (USA: rerun title)
... aka Smallville: Superman the Early Years (UK: promotional title)
- Kinetic (2002) TV Episode .... Wade's Girlfriend
8. "Judgment Day" (2002) TV Series .... JD Girl (unknown episodes)

Soutěž v časopise Top dívky

2006-12-14T08:39:00.000-08:00

Udělám si malou reklamu :) V časopise Top Dívky vyšla moje povídka a spolu s ní i soutěž o pět mých knížek Vlčí princezna.
Tak pokud ho kupujete, nezapomeňte soutěžit :) !!!

Vaše Týna

p.s. Otázka není jednoduchá, ale odpověď vám prozradím :) Je to ´Dominik´.

James „Sawyer“ Ford

2006-12-08T06:42:00.000-08:00

Protože článek o seriálu Lost měl úspěch pokračuju infem o představiteli záporáka Sawyera Joshi Hollowayovi. (S malým překvapením, jako bonus)

Pohledný drsňák se sice představuje jako „Sawyer“, ale ve skutečnosti se jmenuje James Ford. Svůj pseudonym si dal po člověku, který mu svedl matku, vylákal z ní velké množství peněz a když to jeho otec zjistil, zabil nejdříve ji a potom i sebe – to vše před očima osmiletého James. Později se Sawyer zjistil, že mu životní styl původního Sawyera vyhovuje a navíc docela vynáší. Začal živit úplně stejně – svádí manželky bohatých mužů a okrádá je. Proč to dělá, těžko říct. Lidská psychika je věc křehká a složitá. Původnímu „Sawyerovi“ napsal dopis a doufá, že mu ho bude moct jednou přečíst – před tím, než ho zabije. Jednou uvěřil, že už je svému snu blízko, když mu jeden z jeho kamarádů zjistil, že se tento muž skrývá v Austrálii, v Sydney. Sawyer neváhá ani minutu a vydává se na cestu, na daném místě skutečně nachází muže daného popisu. Opatří si zbraň a hodlá vykonat pomstu. Napoprvé to nedokáže, teprve až za deštivé noci, poté co v rozhovoru s neznámým starším mužem v baru získal odvahu, muže zastřelí. Ten mu však těsně před smrtí oznámí, že žádného Sawyera nezná. Kamarád celou věc pouze narafičil, aby se zbavil nepohodlného dlužníka…
Všechno, co se kolem Sawyera děje, je nutno brát trochu s rezervou. Podvody jsou pro něj standardním způsobem jednání, takže mu nikdo nemůže věřit ani „dobrý den“. Mimo ostrov se stýkal většinou se sobě podobnými lidmi. Sawyer má údajně ženou jménem Cassidy, kterou podvedl a obral, dceru. Sice se tváří, že Cassidy nevěří, ale své domnělé dceři založí účet, kam převedl značnou sumu peněz (které získal podvodem, jak jinak).
Okamžitě po havárii nejrychleji vyhodnotil situaci a začal hamounit všemožné věci, takže když trosečníci něco potřebují, obvykle to má on.

Jako překvapení je tu krátké video.

border="0"> face="Arial" size="1">

Sawyer je podle mého taková trochu prvoplánová figurka. Archetyp „drsňáka, u kterého se pod drsnou slupkou skrývá citlivé jádro“. Tvůrci totiž dobře vědí, že takovéto typy lákají ženy zdaleka nejvíc. Každá totiž chce věřit, že právě ona je tak výjimečná, že ho dokáže změnit. (tenhle typ se mimochodem objevuje ve většině seriálů. Nemusíme chodit daleko, třeba Cole, že?  ) Ve skutečnosti to tak bohužel nefunguje. U většiny hajzlů totiž žádné „citlivé jádro“ není a zůstávají hajzly. Ženám, které by je chtěly měnit, zůstanou oči pro pláč. Alkoholika, násilníka, psychopata, programového sobeckého podvodníka prostě nezmění nikdo a nic.
Ale Lost nejsou reálný život, Lost je seriál, takže spolu s ostatními diváky pořád čekám, kdy to přijde a Sawyer se zachová nezištně a ukáže nám to „jádro“. Zatím si s námi tvůrci pohrávají. Vždycky, když už to na to vypadá, Sawyer stejně zůstává Sawyerem. (I když už měl pár světlejších momentů. Vzdal podvod, když zjistil, že mají jeho potenciální oběti malého synka, který mu připomněl jeho samotného. Taky se pokoušel zabránit únosu Walta a Michaelovi víceméně zachránil život.)

Josh Lee Holloway
Josh Lee Holloway se narodil 20. července 20, 1969 v Kalifornii, ale ve dvou letech se jeho rodina přestěhovala do Blue Ridge Mountains ve státě Georgia, kde vyrůstal jako druhý nejstarší ze čtyř bratrů. Vystudoval Cherokee High School (střední škola). Absolvoval také jeden rok na univerzitě, ale nechal toho, když ho objevila modelingová agentura a nabídla mu kontrakt. Procestoval Evropu a Spojné Státy.

Krásná tvář ho sice dokázala uživit, ale Josh chtěl víc, než být jen věšákem na šaty. Dlouho se mu však nedařilo prorazit podle svých představ. Přišlo sice několik hereckých nabídek, ale žádná, která by Joshe proslavila. To se mu povedlo až rolí Sawyera v seriálu Lost. Časopis People ho minulý rok zařadil mezi padesát nejkrásnějších lidí na světě.
FILMOGRAFIE

2001 – Cold Heart
2002 – Mi Amigo
2002 – Sabretooth
2003 – Dr.Benny
2004 – „Lost“ („Ztraceni“)

Mezi Joshovy koníčky patří plachtění, snowboarding, bojová umění, motokros a hra na kytaru. Je ženatý a jeho manželka se jmenuje Yessica. Právě teď natáčí na Hawaji třetí sérii seriálu Lost.
www.josh-holloway.com
www.lost.cz

Zajímavá nabídka, aneb tip pro Ježíška

2006-12-08T06:36:00.000-08:00

Při brouzdání internetem jsem narazila na zajímavou nabídku internetového knihkupectví. Lze si tam v balíčku koupit moje starší knížky Strach z lásky a Sama na celém světě prakticky za cenu jedné knihy. Takže pokud jste četli Vlčí princeznu, líbila se vám a chcete si přečíst moje další knížky, ale nemáte moc peněz, doporučuji. (Alespoň jako tip pro "Ježíška")

http://knihy.abz.cz/prodej/balicek-2ks-strach-z-lasky-sama-na-celem-sveta

Sledujete Lost? Já taky :)

2006-11-30T09:54:00.000-08:00

Seriál Lost mne nejprve minul prakticky bez povšimnutí. Jednak jsem se z principu odmítla dívat na seriál o ztroskotání letadla (vzhledem k tomu, že se bojím létání, mi to nepřipadalo jako dobrý nápad) a navíc mě v době, kdy u nás běžel pilotní snímek, čekala zkouška a musela jsem se učit.
Potom jsem se na jeden díl jen tak více méně náhodou podívala a zjistila sem, že letadlo tam reprezentují pouze trosky povalující se po pláži a navíc končil tak napínavě, že mne to vyloženě navnadilo na další díl. Bohužel během týdne nadšení vyprchalo a já jsem se zase nedívala. Seriál mě doslova lapil až ve chvíli, kdy mi ho půjčil bratranec, který si první dvě série nahrával na českém satelitním programu AXN. Když už jsem na pointu nemusela čekat celý týden, daleko víc jsem si seriál vychutnávala.

O čem to je?
Zhruba padesátka cestujících přežije havárii letu 815, který míří ze Sydney do Los Angeles. Ztroskotají na opuštěném ostrově kdesi v Pacifiku, tisíce kilometrů od kurzu, ze kterého se odklonili kvůli bouři. Zatímco čekají na záchranu, zjišťují, že ostrov není jen tak obyčejný. Z vnitrozemí stoupá černý kouř, v džungli se prohánějí zvířata, která tam nemají, co dělat a pak je tu zvláštní poklop, vedoucí bůh ví kam.
Podezřelé je nejen to, že na pohled hrozivě vyhlížející nehodu přežilo příliš mnoho lidí. Ještě podezřelejší je, že, jak postupem času zjišťujeme, mají všichni něco společného.
Kdyby byl Lost normálním seriálem o skupince lidí přinucených naučit se přežít v divočině, jak byl také původně míněn, určitě by mě nebavil. Ale vzhledem k tomu, že není, začal se mi vážně líbit.

Tvůrci seriálu Lost hodně spoléhají na psychologii. Dokonce prý najali profesionály a dali každému z nich za úkol propracovat psychologii jedné z postav. Každého z trosečníků nám pak představují pomocí flashbacků z jejich minulého života. Tak se dozvíme, že skupinka z ostrova by byla radostí každého psychoanalytika, protože každý z nich má za sebou nějaké hnusné trauma a nikdo není obyčejný (všichni normální lidé nejspíš zemřeli při havárii  )

Jack –Lékař, přirozený vůdce skupiny trosečníků, klasďas. Trauma: Udal svého otce, že operoval opilý a tím mu zničil život.

Kate – Dívka s pohnutou minulostí, před kterou se snaží uniknout. Trauma: Milovaný muž jí pomáhal uniknout před policií a zaplatil za to životem

Sawyer - Skutečným jménem James Ford, profesionální podfukář. Teoreticky by to asi měla být záporná postava. Trauma: Podvodník svedl a obral o peníze jeho matku, za což ji jeho otec zastřelil. Pak spáchal stejnou zbraní sebevraždu. Malý James byl u toho.

Sayid - bývalý irácký voják, vyzná se v technice. Trauma: Doma v Iráku byl členem speciálních jednotek, mučil a vraždil, na což nerad vzpomíná.

Hurley - Sympatický tlouštík, je přátelský a snaží se pomáhat. Trauma: Vsadil do loterie sérii čísel. Vyhrál miliony, ale začali se kolem něj dít divné věci. Věří, že čísla jsou prokletá.

Locke- Tajemný muž, o kterém toho moc nevíme, jen že byl před katastrofou tělesně postižený. Jako jediný působí dojmem, že je na ostrově rád a nikam se nechystá. Trauma: Žil po dětských domovech a neznal své rodiče. Svého otce sice nakonec našel a zdálo se, že si rozumí, jenže pak zjistil, že ho otec jen využil, aby mu daroval ledvinu.

Charlie - Spolu s bratrem založili rockou skupinu DriveShaft, první úspěch brzy vystřídal pád a drogová závislost. Zdá se, že miluje Claire. Trauma: Je závislý na heroinu a jako každý feťák dělal dost hnusné věci, aby se dostal k dávce.

Claire – Zdánlivě úplně obyčejná těhotná servírka. Chtěla své dítě dát k adopci. Trauma: Navěsil se na ni věštec, který se ji snažil donutit, aby své dítě vychovávala sama. Když už si nevěděl rady, posadil ji do letadla, o kterém, zdá se, věděl, že spadne

Boone – Pracuje u své matky ve firmě, která organizuje svatby. Trauma: Od malička miluje svou nevlastní sestru Shannon, která se k němu chová chvíli mile a chvíli přezíravě.

Michael - stavař, obětavě se stará svého syna Walta, kterého ovšem zná sotva pár dní, protože ho dostal do péče teprve po smrti bývalé ženy. Trauma: Michaelovo hledání cesty k Waltovi je jedno velké trauma

Walt - Michaelův syn, který je pěkně podezřelý a divný. Nejspíš má nějaké zvláštní schopnosti a jde z něj trochu strach

Jin - Korejec, nerozumí anglicky, loví ryby. Trauma: Pochází z chudé rodiny, za což se stydí a aby získal Sun, musel dělat odporné věci pro jejího otce.

Sun - Jinova žena, submisivní a poslušná. Rozumí bylinkám. Trauma: Byla Jinovi nevěrná se svým učitelem angličtiny.

Tyna

P.S.: Přiznávám, že jedním z důvodů, proč jsem se na Lost začala dívat je Sayid. Nejdřív jsem si myslela, že jsem nějak divná, ale pak jsem zjistila, že byl Sayid vyhlášen nevíc sexy postavou seriálu. Takže prvoplánový klaďas Jack pro slušňačky a cool záporák Sawyer pro drsňačky nezabrali :)

Ćarodějky (Craft, 1996)

2006-11-23T00:13:00.000-08:00

Kamarádky Rochelle, Bonnie a Nancy koketují s magií a zkoušejí různá kouzla, ale nemají velký úspěch. Pomocí kouzel chtějí dívky vyřešit svoje problémy. Černošku Rochelle šikanuje blonďatá kráska a rasistka Laurou, Bonnie se stydí za své tělo, protože je příšerně popálená a Nancy vyrůstá v neutěšených rodinných poměrech, pokud se tak dá nazvat díra, kterou obývá se svou věčně opilou matkou a násilnickým otčímem. Společně tvoří školní trojlístek outsiderů nezapadajících mezi zhýčkané studentské primadony z lepších rodin. Aby zahnaly tíživou realitu, utíkají se k iluzi, že by to fungovalo, kdyby měly čtvrtou sestru. A pak se do města přistěhuje Sára Bailey se svým otcem a nevlastní matkou a magický kruh může být konečně uzavřen. Osamělá dívka, která se před časem pokusila o sebevraždu a trpí traumatem ze smrti matky, je ráda, že má po dlouhé době opravdové kamarádky a tak je ochotná s nimi ledasco vyzkoušet.

Kamarádky rychle zjistí, že Sára není obyčejná dívka, její matka byla čarodějka a Sára sama má ohromné schopnosti. Po provedeném rituálu a krátkém čekání se dostaví první potěšující výsledky. Sára vytrestá spolužáka Chrise, který ji před ostatními spolužáky ponížil a zesměšnil, když se s ním odmítla na první schůzce vyspat. Přinutí ho, aby se do ní zamiloval a doprovázel ji všude jako pejsek. Rochelle způsobí, že Lauře vypadá její pýcha - nádherné blond vlasy. Bonnie se konečně zbaví ohyzdných popálenin na zádech a Nancy získá peníze z pojistky po nevlastním otci a může začít žít stejně jako její spolužáci. Jenže to, co začalo zdánlivě nevinnými žertíky na adresu těch, se kterými měly dívky nevyřízené účty, brzy nabere nečekaný směr. Lehkomyslně vyslovená přání totiž mají mnohem vážnější důsledky, než si dívky dokázaly představit a navíc se jim kouzelná moc začne vážně vymykat z rukou. Čekání na prvního mrtvého netrvá dlouho.

Sára jako první zjišťuje, že dívkám moc přerůstá přes hlavu. Chris je napůl šílený, chodí za ní i v noci, neustále jí volá a dokonce se ji pokusí přepadnout. Lauře zhnisala kůže po celé hlavě a je úplně plešatá. Bonnie, která se konečně cítí krásná, je svým vzhledem doslova posedlá a Nancy narušuje magickou rovnováhu, kde může, a pořád chce víc. Sára se pokusí své bývalé kamarádky zastavit a tím uvede do pohybu šílený kolotoč. Nancy se své moci nechce vzdát a pokusí se Sáru zabít, ale Sára se ubrání. Je donucena znovu sáhnout po svých magických schopnostech, které jsou, jak se zdá, mnohem větší než dívka tušila a tak se uprostřed noci rozpoutá zuřivá bitva čarodějnic.

Film najdete tady:

http://www.rapidspool.info/viewtopic.php?f=243&t=22254

Už se nikdy nebudu smát akupresuře...

2006-11-20T06:01:00.000-08:00

Ačkoliv jsem zarytý milovník tajemna, na akupunkturu, akupresuru a podobné vymyšlenosti moc nevěřím. Že jsou na těle body, které jsou propojeny s nervy a orgány? Cha!
Jó, děvenko, jen se směj tisícileté zkušenosti východních civilizací. Minulou lekci nám na sebeobraně ukazovaly body, které když člověk stlačí, měl by se dostavit kýžený efekt (jako že to hodně bolí). Jeden je vpředu na krku, druhý na rameni a třetí pod uchem. První dva jsme bez problému nahmátli, ale ten třetí ne a ne najít. A tak mě instruktor mačkal krk a hledal a hledal. A já necítila nic. Nic jsem necítila ani cestou domů. Zato v noci mě pobudila bodavá bolest rozlévající se k uchu. Pravda, není nic podivného na tom, že vás bolí krk, když vám do něj páčil prst člověk, jehož ruce jsou podle mého zběžného odhadu vhodné spíše k prorážení stěn (betonových). Ale mě nebolí jen krk! Krom něj mě bolí ještě zuby, mravenčí mi ucho a mám vážně dojem, že hůř slyším. To mám za to :)
p.s. To, že mi včera taky urazili kousek zubu, je v porovnání s tím prkotina.

Naprosto nebulvární zpráva o SuperStar

2006-11-15T03:45:00.000-08:00

Z článků v časopisech a na internetu můžete získat dojem, že rozlučkový večírkek pro právě vypadlého soutěžícího je nějaká divoká party. Ve skutečnosti jde spíš o pracovní a poměrně krotkou zábavičku.

Takže reálná fakta. Rozlučkové party se konají v k.u. baru v Praze v Rytířské. Obvykle jako první dorazí novináři. Ti pak sedí a popíjejí a čekají na soutěžící, kteří se obvykle objeví až po jedenácté. V té době už nejsou tak uplakaní ani rozrušení jako je vidíte v přímém přenosu, protože už po přenosu si musí vybrat písničky na další kolo a tím pádem mají jiné starosti.

V baru obvykle posedávají po sedačkách, mluví s novináři, baví se s kamarády nebo se sebou navzájem. Občas vykouknou ven, kde sem tam postávají nějací fanoušci, podepíšou se a pokecají i s nima. V baru je obvykle narváno a děsnej randál (fakt děsnej!). Nevím jestli už stárnu, ale hudba vyšponovaná tak, že neslyšíte vlastního slova, natož slova někoho jiného, je mi nepříjemná. Tedy narváno je hlavně okolo soutěžících, protože spolu s nimi se pohybuje hrozen fotografů, krz které je nutno se proboxovat.

A jací jsou sami soutěžící? Řekla bych úplně normální. Zatím nezatížení hvězdnými manýry, fajn a ochotní. Na Leoně je vidět, že je starší a už docela ví, o čem to v showbyznisu je. David Spilka je povídavej kluk, radost každého novináře. Ochotně a hlavně zajímavě odpovídá. Bára je mi hrozně sympatická, k tomu se musím přiznat. Zbyněk je doopravdy tak plachý, jak vypadá v televizi. Tedy alespoň z něj mám ten pocit.

Připadalo vám mé vylíčení skutečnosti nezajímavé, no ale je pravdivé. Tedy já obvykle odcházím na noční tramvaj krátce po půlnoci, takže je možné, že jakmile za mnou zaklapnou dveře, rozbalí to všichni do vysokých obrátek. Dojde na sex, drogy a násilí... Ale moc tomu nevěřím :)

Zimní nákupy

2006-11-07T11:12:00.000-08:00

S hrůzou jsem zjistila, že si musím koupit nové zimní boty. Nevím jak vy, ale já nakupování „potřebného“ (rozuměj toho, které musí něco vydržet, být funkční a ještě mě nesmí finančně zruinovat) oblečení nesnáším. Mnohem radši nakupuji u vietnamců za stovku lesklá tílka s volánky, která si na sebe vezmu jen jednou při nějaké absolutně šílené příležitosti.
S nakupováním „potřebného“ oblečení mám špatnou zkušenost. Když jsem minulý podzim potřebovala kabát, zdánlivě se na mne usmálo štěstí. V Orsey na Flóře měli několik zlevněných. A to proto, že už jim zůstaly jen některé méně obvyklé (rozuměj trpasličí) velikosti.
Zbytkové kabáty byly naštosovány na tyči vysoko nad mou hlavou. Přisunula jsem se k prodavačce a nesměle se jí zeptala, jakéže velikosti mezi nimi najdu.
Prodavačka se podívala na mne, pak na kabáty, pak trpitelsky vzdychla a řekla, že maximálně třicet šest.
Nejistě jsem špitla, že do třicet šestky bych se možná vešla.
Prodavaččin úsměv říkal, že mi to přeje.
Ošila jsem se a nezávazně prohodila něco v tom smyslu, že mám metr šedesát málem i s podpatky a tím pádem je po mne manipulace s takovou tou tyčí s očkem značně obtížná.
Tentokrát prodavaččin úsměv soucitně signalizovat, že to mám blbé.
Statečně jsem čapla tyč a jala se mezi kabáty přebírat. Tyč s háčkem se komíhala vysoko nade mnou a tvářila se, že má svou vlastní vůli a její cíle se ani v nejmenším neshodují s mými plány sundat si kabát. Dva na mne spadly rovnou. Byly to třicet dvojky, na ty bych musela mít tak třicet kilo a žádná prsa. Lidé ve frontě u kasy se začínali pohihňávat. I prodavačka se tvářila mírně pobaveně. Jistě, mohla jsem třísknout tyčí (nejlépe tu prodavačku do hlavy) a hrdě odkráčet do míst, kde mají lepší servis. Leč bohužel, tato možnost je vyhrazena především pro jedince, kteří zoufale nepotřebují zlevněný kabát. Okamžiku, kdy jsem dumala nad touto nespravedlnost, využila tyč a zamotala se do jakéhosi háčkovaného plédu. Zpanikařila jsem. Jestli tu věc roztrhnu, můžu na kabát zapomenout. Nakupující a „moje“ prodavačka se zájmem sledovali, jak se z prekérní situace dostanu. S chirurgickou přesností jsem postupně vymotávala háček z ok plédu. Když se mi to povedlo, mrkla jsem na prodavačku. Málem jsem čekala potlesk. Konec konců ji tady celou dobu bavím a ona tu dělá takhle chladné publikum…
A happy end? Objevila jsem dokonce i kabát velikosti 38, zakoupila ho a odešla. Prodavačce navzdory…
Tak letos boty….

Halloween kontra "Dušičky"

2006-11-01T05:36:00.000-08:00

Připadá mi trošku zvláštní přejít na tak trochu "čarodějnickém" webu Halloween taktním mlčením. Musím přiznat, že k tomuto importovanému svátku mám poněkud rozporuplný vztah. Na jednu stranu se představa tajemna, slava čarodějnictví, pečení cukroví, masky, dlabání strašidelných dýní, zamlouvá mé dušičce, na stranu druhou, mám své vlastní důvody, proč dávám přednost našim Dušičkám.

Komerční rovinu prolému budu ignorovat, neb zastávám názor, že každý se rozhoduje o tom, kolik komerce do svého života vpustí. A to se týká Vánoc, Velikonoc a vlastně vůbec všeho. Jestli má někdo pocit, žena něj obchodníci vyvíjejí nepřiměřený nátlak a nutí ho koupit si sto tisí trapných platikových dýní, je to jeho problém. Má-li pocit, že tomuto tlaku odolat nedokáže, ať navštíví příslušného specialistu (nejlépe psychiatra). Pokud nenavštíví, neodolá, utratí homadu peněz, je to výlučně jen jeho problém. Howg.

Dalším problém Halloweenu je to, že je u nás stále vnímán jako svátek americký. Ukažte Čecháčkovi vydlabanou dýni (může být vypěstována v Polabské nížině, vyřezána stoprocentně českým nožem stoprocentně českýma rukama) a bude to jak hadr na býka. Pozor na ten americký vliv! Marně se může každý rok opakovat, že Halloween je původně keltský svátek Samhain. Staří Keltové jím slavili konec léta, přicházející podzim a blížící se zimu. Pokud se chcete ještě vzdělat, tak ty známé lucerničky dlabali z řepy (dýně je tedy vynálezem skutečně americkým)a dávali je do oken, aby zahnali zlé duchy. Samhain byl totiž nocí, kdy byla hranice mezi větem mrtvých a živých prostupná. Zapalovali za okny a u hranic vesnice ohně, by duše předků našli cestu ke svým blízkým a chvilku s nimi pobyli. A naši Keltští předkové by se asi sakra divili, proč nad jejich svátkem ohrnujeme nos a proč ho slaví kdesi za oceánem.

Mno, tohle všechno je pěkné, ale teď co Halloweenu nemůžu odpustit já. On se totiž prakticky kryje s českými Dušičkami. Tedy, ne že by to byla náhoda. Asi jste si všichni všimli, že křesťanské svátky se s těmi pohanskými obvykle kryjí. A to z dobrého důvodu. Lidé už byli v předkřesťanské době zvyklí něco slavit, tak se to jen přejmenovalo a byl pokoj.

Dušičky pro většinu Čechů znamnají vzít auto a objet rodinné hroby po republice, zapálit svíčku, vzpomenout na ty, kteří už s námi nejsou. A i na ty, které jsme ani nepoznali, ale patřili mezi naše předky. Chápu, že to někdo může vnímat jako "smutek na povel", ale já to tak neberu. Myslím, že kyž se na hřbitově sejde vic lidí, aespoň má člověk pocit, že v tom není sám. Že se i jiní lidé museli rozloučit se svými blízkými. Je to ideální příležitost k tomu, dozvědět se něco o svých kořenech ( s tím, že to jednou předáte dál). Dozvědět se, co dělala vaše prababička, proč se prateta nikdy nevdala a kdy sloužil pradědeček za první světové války...
Takže Dušičky u mě vítězí.

Jestli budu mít jednou nějakou vlastní rodnu, pokusím se oba svátky nějakým způsobem spojit v jeden. Objedeme hroby, spřízněným dušičkám zapálíme svíčku a ty zlé vystrašíme dýní za oknem.

KrisT�nin svět

2006-10-26T05:03:00.000-07:00

Nová aktualizace

2006-10-15T03:16:00.000-07:00

Dnešní aktualizace je maga-spoilerová. Je v ní video k úplně poslednímu dílu, dva obrázky týdne, nová anketka, nová tapeta plus nový vtip a moje nové dollzky :)

Video není tak smutné, jak si můžete myslet. Ve zkratce je v něm nastíněn nový život holek, který mi už neuvidíme. A končí vyloženě optimisticky :)

Takže pokud se chcete nechat překvapit, jak to s našima holkama dopadne, tak tuhle aktulku vynechte. Ovšem abyste při tom čekání než se Prima uvolí odvysílat poslední dvě série Charmed neumřeli na sešlost věkem:)

Jako bombónek tu jsou tři nové odkazy. Dokazují, že i když nejsou čarodějky na našich obrazovkách, stále mají věrné fanoušky.

První přidaná stránka patří Katuliatku. Velmi talentované výtvarnici, která vyrábí fantarty ke svým oblíbeným seriálům. A má tam opravdu krásné věci.

Druhá stránka je od Night Angel. Má trochu charakter osobní stránky (jako ta moje), ale taky je plná různé zajímavé grafiky, layů, videjí atd.

A třetí je nový blog přímo o Čarodějkách.

2006-10-12T07:57:00.000-07:00

Zmatky a zase zmatky (+ něco málo o digitalizaci)

2006-10-12T07:42:00.000-07:00

Omlouvám se za zmatky na svém blogu. Jak jste jistě pochopil, snažila jsem se přijít na to, jak na blog umístit obrázek. A daří se mi to se střídavým úspěchem.

Když jsem brouzala po netu, objevila jsem stránku, kde si můžete do hry Sims stáhnout naše staré známé z Čarodějek. A jsou si i docela podobní:)
Každopádně je jasné, že vývoj filmových triků a efektů se žene kupředu závratným tempem. Možná ani nemusíte porovnávat filmy z osmdesátých let s těmi dnešními. Ono stačí porovnat první sérii Čarodějek s tou poslední. Schválně si to zkuste. To je rozdíl, co!
Od filmu Final fantasy se mluví o tom, že digitální herci mohou už brzy nahradit ty skutečné. Nakonec, co víc by si mohli producenti přát. Takový digitální herec nechce žádný plat, nemá hvězdné manýry, nehrozí, že otěhotní, ztloustne, začne se nesnášet s kolegy...
V současné době to sice zatím není dost dobře možné, ale časem...
To by se pak mohl nějaký vykuk Čarodějky přetočit, ovšem s herci složenými z jedniček a nul, kteří by však byli od Holly, Alyssy, Drewa, Briana, Rose a Juliana k nerozeznání. Stačilo by je už jen nadabovat. Kidně by se mohla vrátit i Prue a Shannen by nemusela vstát z křesla. V digitálním světě je všechno možné....

KrisT�nin svět

2006-10-12T07:36:00.002-07:00

Pokus

KrisT�nin svět

2006-10-12T07:36:00.001-07:00

Pokus

KrisT�nin svět

2006-10-12T07:36:00.000-07:00

Pokus

<http://www.tyna.mysteria.cz/download/billie_doll.jpg">

KrisT�nin svět

2006-10-12T07:35:00.000-07:00

Pokus

<http://www.tyna.mysteria.cz/download/billie_doll.jpg">

KrisT�nin svět

2006-10-12T07:34:00.000-07:00

Pokus

http://www.tyna.mysteria.cz/download/billie_doll.jpg">>

Tak jsem si založila blog :)

2006-09-26T08:52:00.000-07:00

Vzhledem k tomu, že jsem byla asi poslední osoba na této planetě, která vlastní počítač a nemá blog, rozhodla jsem se tuto chybu napravit :) Nejen že tu budu moci trousit svá životní moudra, ale ještě navíc se kvůli každé drobnosti nebudu muset připojovat k ftp a kódovat to do html.
Takže jedem :)

KrisTýnin svět

Šepot aneb Horory jako kulturní indikátory

Cukrárna u Myšáka aneb kam vzít návštěvu v Praze, když se chcete předvést

Wind Chill (Závan smrti, 2007) Nejděsivější horory

Nejděsivější horory aneb co si pustit, když se chcete bát

Chcete zpátky na stránky?

Orphan (Sirotek, 2009) Nejděsivější horory

Nejděsivější horory aneb co si pustit, když se chcete bát

Chcete zpátky na stránky?

Lesy, The Woods (z rubriky Nejděsivější horory)

Nejděsivější horory aneb co si pustit, když se chcete bát

Pandorum aneb, když se cesta do ráje zvrhne v peklo

Zvířata jsou pro slabochy, správňáci "chovají" rostliny

Taneční kurzy :-) !!!!! (s mojí ségrou:-)

Krize českých pohádek aneb proč to nejde

Dům v růžích (Rose red)

Jak se dělá krása

Světlo v temnotě (Half Ligth)

Nejděsivější horor, který jsem kdy viděla = Dead End (Smrt přichází v bílém)

Nejděsivější horory aneb co si pustit, když se chcete bát

Hex na AXN

Moc hezké video

Kreslené čarodějky

Paperback, nebo pevná vazba?

Nové video - konec osmé série

Psavci pozor!

Čarodějnický speciál pátečního magazínu deníku Aha!

Hororová noc v předvečer Velikonoc

Ideál aneb grafická kosmetická operace

Nové video o Lostu

Týna si hrála s Photoshopem

V pasti přízraků s Billie Piper

Malá vánoční aktualizace

Grindhouse (2007)

Kate Austen

Soutěž v časopise Top dívky

James „Sawyer“ Ford

Zajímavá nabídka, aneb tip pro Ježíška

Sledujete Lost? Já taky :)

Ćarodějky (Craft, 1996)

Už se nikdy nebudu smát akupresuře...

Naprosto nebulvární zpráva o SuperStar

Zimní nákupy

Halloween kontra "Dušičky"

KrisT�nin svět

Nová aktualizace

Zmatky a zase zmatky (+ něco málo o digitalizaci)

KrisT�nin svět

KrisT�nin svět

KrisT�nin svět

KrisT�nin svět

KrisT�nin svět

Tak jsem si založila blog :)