Krize českých pohádek aneb proč to nejde

Letošní Vánoce mne opět pohroužily do hluboké deprese z moderních českých pohádek a přesvědčily mne, že loňský Anděl Páně byl jen náhodným úspěchem a nikoliv náznakem trvalejšího zlepšení.

Proč to sakra nejde? Jakto, že dříve vznikaly takové úžasné příběhy jako famózní Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty, Jak se budí princezny, Třetí princ, Princ a Večernice a další. Je to herci, scénáristy, režirséry, produkčními (všemi?)?

Nejsem žádný filmový odborník, ale zkusím jim poradit :-)

1) Pro scénáristy: Jednoduchý příběh! (Pohádka není hloubavá cesta do rozervaného nitra několika hlavních hrdinů. Je to pohádka!)
Nevím proč, ale podlední dobou připomíná děj nových pohádek děsivý propletenec různých, který nechápou nejen dospělí, natož děti. Jedna (maximálně tři) magická relikvie stačí, jeden drak drak je taky dost! (Kdybych měla odříkat děj takového Z pekla štěstí, netuším o čem to bylo. Jenom vím, že tam byl drak, neviditelký plášť, zlá sestra, zlá princezna, zlý král, zlý drak - to mi připomíná, že dle mého názoru i jeden záporák stačí!) Pokud se zrovna nejmenujete Zdeněk Svěrák, nesnažte se ani zkombinovat více pohádek do jedné. Existuje důvod, proč se už staletí vyprávějí tak, jak se vyprávějí!

2) Pro režiséry: Výrazné postavy
Ano, já vím, že pohádka není zrovna Bertold Brecht a své dramatické umění v plné šíři v ní nevyužijete. Nicméně to není důvod, proč najmout unylé zoufalce podávající ochotnické výkony, jejichž tváře zapomene člověk s posledním titulkem. (Viz letošní Tři životy). Naopak Ivan Trojan dokázal, že on sám utáhne vlastním talentem celou pohádku. Natož když mu sekunduje Bertoška, Žilková, Issová... To to hned jinak vypadá a je radost se na to koukat. To samé před časem Bohdalová s Blažkem v Nesmrtelné tetě.

3) Pro herce: Souboj dobra se zlem
Pokud pomineme ty bláznivé pokusy natočit pohádku bez záporného hrdiny (Královský slib), kvalitní záporák je základ. Já vím, že herci nemají rádi schématické postavy, ale pohádka není drama, kde je třeba složitě rozkrývat hodnotové pozadí padouchovy temné duše (spadla mu kulička do kanálu). Čaroděj Mrakomor je zlý, protože je prostě zlý. Tečka. Nezajímá nás, že ho v dětství opustila maminka, otec měl přílišné nároky a protože mu kapalo ze šosu, ostatní pubertální čardějové ho šikanovali. Je těžké umět zahrát zápornou postavu tak, aby člověk nesklouznul ke karikatuře, ale od toho jste profíci, ne?

4) Pro produkční: Exteriéry!
Dobré pohádky jsou drahé! Tak to holt je. Dobrou pohádku bez náročných exteriérů (hrady a zámky), kostýmů, zbraní, koní, psů, triků... prostě nenatočíte.

Krom zmíněně Nesmrtelné tety a Anděla páně se mi z těch moderních líbila ještě pohádka Zimní víla, která se sice obešla bez nadpřirozených jevů, ale dokázala bych odvyprávět její děj, záporňačka macecha je správně krutá, kníže poměrně fešný, zápletka jednoduchá, zasněžená krajina kolem Křivoklátu patřičně pohádková, zlo je potrestáno, láska vítězí...

No a mým favoritem je Řád saténových mašlí :-) , který je sice totálně netradiční, ale žůžový. Čtyři urozené holčiny z dívčího penzionátu (plus jedna služebná) se snaží zachránit mírně zapáchajícího skřítka, kterého unesla zlá čarodějnice ve snaze zajistit, aby už nikdy nepřišlo jaro :-)

Ale ještě je tu možnost, že se člověku prostě líbí pohádky, které viděl jako dítě, a ty další ho prostě za srdce nechytnou. Vy jste většinou mladší, než já pětadvacetiletá stařenka, co myslíte?