KrisTýnin svět: Pandorum aneb, když se cesta do ráje zvrhne v peklo

Taky znáte ten nepříjemný pocit dezorientace, když se probudíte na neznámém místě a chvíli nevíte, kde jste?
Tak přesně to se stalo hlavnímu hrdinovi hororu Pandorum. Tedy až na tu drobnost, že si nepamatuje nejen kde je a co tam dělá, ale dokonce ani své jméno. A rozhodně to netrvá jen chvilku.
Jeho vzpomínky mu nabízejí pouze velmi kusé informace, ale i tak je mu jasné, že je něco je zatraceně špatně. Ví, že je nejspíš na vesmírné lodi, ale ta by neměla být v tak žalostném stavu jako je. A především se někam ztratilo šedesát tisíc cestujících, nemluvě o členech posádky....

Co může dělat? Přečíst si na tetování své jméno (Bower), oholit se a obléct si se svou nažehlenou uniformou a s ní i iluzorní vzpomínku na svět, který měl ještě nějaký řád, probudit svého nadřízeného poručíka a zároveň, jak se zdá, jediného dalšího člověka na palubě a s úlevou mu předat velení...

Pandorum je horor odehrávající se ve vesmíru. Svým způsobem v mnohém připomíná starší Horizont události, ale je výrazně lepší. Přinejmenším jeho poselství je hlubší. Je to totiž převyprávěný ten nejstarší příběh ze všech. Příběh o nikdy nekončícím boji Dobra se Zlem, či spíše Chaosu s Řádem. Boji nekončícím proto, že lidé jsou jednoduše různí, mnohovrstevní a vy vypjatých momentech umí překvapit. V dobrém i ve zlém...

Bower pod vedením svého nadřízeného poručíka, který zůstává na můstku, vyrazí na cestu lodí, aby zjistil, co se vlastně stalo. Vždyť všechno bylo tak dobře naplánované. Šedesát tisíc cestujících spalo v hibernačních komorách, chod lodi se starala let se starala tříčlenná posádka, která vždy po čtyřech letech měla probudit své nástupce a sama se uložit ke spánku. Jenže k téhle rotaci došlo jen třikrát, co se stalo pak, je záhadou...
Postupem času si desátník Bower uvědomí několik hrůzných skutečností. Tak třeba loď není tak opuštěná, jak si myslel. Žije v ní něco temného, co baží po lidské krvi a mase. Příšery se musely do lodě dostat z vesmíru... A nebo ne? Na lodi objeví i několik zmatených a dezorientovaných lidí, kteří mu však nedokážou nijak pomoci (maximálně od bot či jiného majetku), protože sami neví, co se vlastně stalo. A k tomu si Bower vzpomene na fakt, že let lodi Ellysium byl one way trip a žádná pomoc nepřijde. No a aby toho nebylo málo, jaderný reaktor pohánějící loď a udržující všechny přítomné naživu, vykazuje neklamné známky brzkého kolapsu, který zahubí vše živé. Pokud ho ovšem Bower neodvrátí. Což by třeba i zvládnul, jenže masožravé příšery nejsou přístupné rozumnému dialogu a k reaktoru je cesta dlouhá... Lidé by se třeba i přesvědčit dali, leč někteří nemluví anglicky a jiní jsou také...ehm...masožraví...

Když se pak spolu s hlavním hrdinou dozvíte, co se skutečně stalo, není ještě vyhráno. Tvůrci pro nás totiž připravili malé překvapení na závěr. Jestli zvítězí Dobro nebo Zlo vám neprozradím, koukněte se sami.

Horor je rozkošně klaustrofobický. Zvláště se hodí pro človíčky jako já, kteří než aby vlezli do výtahu, raději vyšlapou šest pater. Neustále je někdo někde zavřený, prolézá úzkými průchody, skrývá se v maličkých výklencích. Neustále je někdo někde zavřený, prolézá úzkými průchody, skrývá se v maličkých výklencích. Zároveň je to film, který vás donutí, abyste ho shlédli ještě jednou a tentokrát si svšímali drobných náznaků a vodítek a náležitě si je vychutnali.A v neposlední řadě hlavní hrdina je úžasně sexy (slinty, slinty), má fantasticky nakřáplý hlas a ztroskotat s ním by musela být...ne, vlastně ani za nic.

p.s. Perlička na závěr. První věta hororu Pandorum je v češtině :-) Nekecám, čestný pionýrský. Když jsem to uslyšela, byla jsem podrážděná, že je to snad dabovaný, protože mám ráda filmy v originálním znění. Pozorně poslouchejte už od začátku, ta větička je důležitější, než by se na první pohled zdálo.