Šepot aneb Horory jako kulturní indikátory

Hororová tvorba má obecně nálepku čehosi podřadného. Zkuste natočit film, který se odehrává výhradně v obýváku a nějaká dvojice tam plká o ničem. Určitě se žádný kritik neodváží napsat, že jste natočili brak, aby nebyl obviněn, že nepochopil sofistikované „konverzační drama“. (Osobně mám některá konverzační dramata skutečně ráda a za jeden z nejdrastičtějších válečných filmů považuji Konferenci ve Wannsee, kde se kamera za celý film nehne ze zasedacího sálu. Jen nemám ráda pokrytectví. Dobrý horor může být výrazně lepším uměleckým dílem než špatné konverzační drama.)
Horory přitom patří k prvotním projevům lidské kultury. Už u pravěkých ohňů si lidé vyprávěli strašidelné historky. Pomocí hororových příběhů se vyrovnávali s vlastním strachem, předávali si hodnoty i tabu zakotvené ve vlastní kultuře. Tradice děsivých historek a černých hodinek existuje v každé známé civilizaci a spolehlivě odráží její nešvary i problémy jako pokřivené temné zrcadlo.

Ďábelští spratkové a západní civilizace

Nedávno jsem si přečetla zajímavou úvahu o tom, proč zažíváme boom hororů s ďábelskými spratky v hlavní roli. Pohled na děti se totiž v naší kultuře zásadně změnil. Zatímco dříve byly děti něco, co vás bude možná jednou živit a občas člověku „zkazily život“, dneska se díky téměř stoprocentní možnosti antikoncepce rodí děti obvykle v okamžiku, kdy je chceme a těšíme se na ně. Často na ně dokonce musíme čekat. Výsledkem jsou „vymodlené“ dětičky, z nichž je třeba vypiplat individuality, nezastřihovat jim křidýlka a vůbec je příliš nevychovávat. Pak není divu, že pro civilizaci, která přijala premisu, že všechny děti jsou nevinné a na veškeré jejich konání jest třeba pohlížet shovívavě, se ráda straší historkami o ďábelských harantech, proti kterým není obrany. Že za jejich »nevinným« týráním zvířátek je skutečná krutost a že namísto dětských her spřádají nebezpečné intriky jako dospělí.
Protože ale stále odmítáme možnost, že by vlastní naše děti, ti nevinní andílci, mohli být zrůdy, obvykle jde o dítě adoptované. V tomto faktu se odráží další naše obava, a sice strach z cizích dětí, které si v sobě nesou neznámou zátěž. Bohužel i v realitě je špatná zkušenost s adoptovaným dítětem poměrně častá...
Průkopníkem ďábelských spratků byl malý Satan Damien, který šel svým rodičům po krku již v roce 1976 v Omen.
Netradiční pohled nabídnul Dobrý synek. Děj je přitom klasický. Malý Mark přijde o rodiče, přistěhuje se k rodině své tety. Jenže jeho bratranec Henry je pěkný hajzlík a čím dál víc Marka zatahuje do svých temných her. Je jen otázka času, kdy malý sociopat někoho zabije. Co však může Mark dělat? Bude mu teta věřit, že její vlastní synek je zrůda?
Dosavadní královna malých záporáků Samara z Kruhu vrátila pochodeň adoptovaným dětem. Je příznačné, že její předloha z japonského orihinálu Saddako byla dospělá žena (Japonci se evidentně víc než dětí bojí domnělé ženské nevypočitatelnosti :-).
Na Kruh se asi nepodívala Charlize Theron, když v Sillent Hillu adoptovala malou Sharon. Kam ji záludná démonické holčička dovedla, většina z nás ví.
Další »adopce bez papírů« proběhla v loňském roce ve filmu Sirotek. Malá Esther svou novou rodinu dovedla prakticky k vyhubení :-)
Vtipný byl bohatý chlapeček David, kterého ve filmu Šepot unesla na objednávku parta zločinců. Už ve chvíli, kdy ho nedokázali přemluvit, aby do telefonu promluvil (Nekřič na něj!), jsem si říkala, jestli s námi není něco v nepořádku, když i zločinci se bojí houknout na malého démonka :-) (Zmiňovala jsem se, že David je adoptovaný?)

To, který záporáček je nejděsivější, můžete posoudit sami.

Kruh online
http://www.megavideo.com/?v=BR4XPKKJ

Silent Hill online
http://www.megavideo.com/?v=EHNUV03A

Šepot online
http://filmy.sleduj.org/?p=7481#more-7481

Sirotek online
http://www.megavideo.com/?v=SIH6XKLA

Wind Chill (Závan smrti, 2007) Nejděsivější horory

Veselé vánoce, moji milí. V předvečer Štědrého dne jsem si pustila správně mrazivý „vánoční“ horor. A to celkem náhodou… Rozhodně mě však zaujal natolik, že se o něj s vámi podělím. Vlastně patří k nejstrašidelnějším hororům, které jsem kdy viděla. Nestraší lekačkami, krví nebo brutálními scénami, ale hutnou atmosférou.
Život umí překvapit. Někdy se těšíte na drahý horor podpořený mohutnou reklamou a přítomností očkových hvězd slibující strašidelnou zábavu a místo toho dostanete lacinou neoriginální břečku. A jindy si bez zvláštních nadějí pustíte nízkorozpočtový film a ten vás příjemně překvapí. Film Závan smrti (Wind Chill) si vystačí s minimem herců (v titulcích jich je všehovšudy sedmnáct) a přitom je to skutečně dobrý horor. Přinejmenším můžu slíbit, že vás při něm bude mrazit…. Vzhledem k tomu, že jsem si Wind Chill pustila 23. prosince večer a prakticky celý film se odehrává téhož dne, byl to dost zvláštní pocit.









Zrovna nedávno jsem s kamarádem řešila, že nás civilizace zbavila strachu z umrznutí. No vážně. Bojíme se upálení, udušení, pádu z výšky, letadel, výtahů… Ale kdy vás naposledy napadlo mít strach z mrazu? Důkazem koneckonců jsou každoročně desítky umrzlých lehkomyslných troubů, kteří vyrazí na hřebenovou túru málem v polobotkách, případně nalití cestou z hospody umrznou přede dveřmi vlastního domu. Ostatně stačí se zaseknout na D1 v řetězové nehodě a může jít o život.

Emily Blunt je studentka, která se potřebuje jednu věc, dostat na Vánoce domů. Proto odpoví na klasický inzerát na fakultní nástěnce a najde si kluka, který do jejího rodného města také míří. Jenže cestou zjišťuje, že její společník toho o ní ví podezřele hodně. Dřív než stihne pochopit, o co tu vlastně jde, pokusí se je na silnici uprostřed lesů vytlačit cizí auto a oni havarují. Oba vyváznou víceméně nezraněni, jenže auto je nepojízdné a trčí ve sněhové závěji, mobil nemá signál, venku je mínus dvacet, setmělo se a nejbližší civilizaci reprezentuje několik kilometrů vzdálená benzínka. Emily se může rozhodnou, zda chce zůstat v autě, kde je sice zatím teplo, ale netuší, co má její společník za lubem. Případně může zkusit vrátit se k benzínce a risknout, že cestou umrzne. Studenti zůstanou v autě a čekají, jestli někdo pojede kolem. Někdo se skutečně objeví, ale pomoci jim nechce…
Wind Chill je především dobře zvládnuté řemeslo a důkaz, že za málo peněz může být hodně muziky. Studené filtry na kameře dokonale navozují pocit zimy. Scénárista jednoduchý příběh spolehlivě kočíroval a nedovolil mu rozběhnout se do zdlouhavých vedlejších linií. Děj se rychle řítí ku předu a dvojice už je v prvních minutách na cestě. I s obsazením měl režisér šťastnou ruku. Emily Blunt hraje stejně jako v Ďábel nosí Pradu prvotřídní mrchu. Protivnou namyšlenou primadonu, která je donucená jet autem s nesmělým klukem, co se jí neobratně snaží balit. Situace, v níž se ocitne, ji rozhodně odhaučí vyhazovat igelitky s jídem. Nebo se nad někoho bezdůvodně povyšovat...

Wind Chill online najdete tady:
http://filmy.kinotip.cz/zavan-smrti-2007/

p.s.: Jenom tak pro zajímavost. V originále se film jmenuje Wind Chill, což je je zároveň termín, který se užívá pro stupeň ochlazení způsobeného kombinací větru a nízkých teplot. Český překlad zatím není jednotný, užívá se např. větromrazový index, větrozima, efektivní teplota, ale nejčastěji zůstává anglický název. Wind Chill určuje, za jak dlouho může omrznout kůže na nechráněném místě. Zjednodušeně řečeno, člověk vydrží i hodně nízké teply, viz polarium, ale nesmí u toho foukat vítr. Pokud je teplota třeba -20 a fouká vítr, může být efektivní teplota mnohem nižší, než když je -30 a úplné bezvětří.
Já osobně bych se snažila nebýt jako překladatel tak kreativní a místo „Závanu smrti“ bych zvolila třeba „Mrazení“.
K českému znění mám ještě jednu výtku. Já vím, že si to chtějí dabingová studia třeba ulehčit, ale když v originále v situaci, kdy dívka lepí škvíru v rozbitém okýnku, zní z rádia varování, že v noci může být až mínus třicet, přijde mi to dost podstatné pro děj. V českém znění z rádia vesele hrají Rolničky...

Nejděsivější horory aneb co si pustit, když se chcete bát

Orphan (2009)

Lesy (2006)

Pandorum (2009)

Síly temnot (The Covenant) a Prokletí Suttonovi rodiny (Red Rover)

Dead End (Smrt přichází v bílém)

Světlo v temnotě (Half Light)

Dům v růžích (Rose red)

Čarodějky (The Craft,1997)

Chcete zpátky na stránky?

• Zpět na stránky tyna.mysteria.cz

Orphan (Sirotek, 2009) Nejděsivější horory

Orphan (česky Sirotek) je žánrová lahůdka, která se drží zavedených hororových postupů tak pevně, že je těžké rozhodnout, zda je to neoriginální snůška klišé či pocta klasice žánru. Každopádně je to příjemně mrazivý film, který vás přinutí přehodnotit výhody adopce.


Po tragickém potratu se manželé Kate a John rozhodnou, že lásku ke své ztracené dceři věnují nějakému děvčátku, které nemělo v životě tolik štěstí. Ačkoliv už doma mají syna Dannyho a neslyšící dcerku Max, chtějí adoptovat další dítě. V sirotčinci je okouzlí inteligentní a nadaná Esther, která jim řekne přesně to, co chtějí slyšet. A tak se rozkošná holčička původem z Ruska stěhuje do velkého domu u jezera, k radosti malé Max a mnohem menší radosti Dannyho. Bystrá Esther se rychle naučí znakovou řeč, v každé situaci umí říct správnou frázi („Myslím, že když se někomu stane něco strašného, měl by tu bolest proměnit v dobro pro ostatní“), prostě mrazivě dokonalé sluníčko. Jenže kolem sladkého andílka se děje nějak moc podivných nehod. Holčička, která se jí posmívá ve škole spadne při hře z prolézačky, jeptišku ze sirotčince někdo utluče nedaleko Esteřina nového domu, rodiče se začínají kvůli nevlastní dcerce hádat, oba Esteřini adoptivní sourozenci jsou nějak podivně ustrašení a zamlklí. Kate cítí, že s Ester není něco v pořádku a snaží se rychle vypátrat její tajemství, než bude pro všechny zúčastněné pozdě. Jenže pátrání nebude tak jednoduché. Dětský domov nemá žádné dívčiny dokumenty, sirotčinec v Rusku o ní nikdy neslyšel. A smrtelných nehod přibývá...
Orphan skutečně nenabízí nic nového. Všechno běží podle předem připraveného scénáře. Že není dobré adoptovat dětičky bez minulosti jsme se dozvěděli už dávno v Přichází Satan či později vSilent Hill. Na to, že nastěhovat si cizího člověka do baráku může vyústit v situaci, kdy vás rozhádá s celou rodinou, začne vám usilovat o život a navíc vám nebude nikdo věřit, upozornila už Ruka na kolébce. A že zdánlivě nevinné dětské hry se můžou změnit v pěkně krvavou psychopatickou zábavu víme z Dobrého synka. A že všechno spěje v závěrečné konfrontaci mezi matkou a »dcerou« je jasné komukoliv, kdo v životě viděl alespoň jeden horor. Režisér Orphanu jednoduše všechny voňavé a chutné suroviny smíchal do jednoho hrnce a uvařil lahodný kousek. Velkým plusem filmu je casting. Představitelé Kate a Johna skutečně vypadají jako normální manželský pár, nikoliv jako silikonem a botoxem vyspravení panáci, kteří tráví veškerý čas v posilovně. Jednoznačně největším tahákem filmu je však představitelka Esther Isabelle Fuhrman. S touhle dívenkou stojí a padá celý příběh a ona svou roli zvládla na jedničku s hvězdičkou. Jestli tohle není na nominaci Best Villan MTV, tak už nevím.


V traileru je sice řečeno, že »nikdy neuhodneme její tajemství«. Já, a myslím, že i mnozí další, jsem Esteřino tajemství uhodla už v půlce filmu. Pak už jsem jen sledovala, jak se moje podezření potvrzuje. Největším překvapením pak pro mě bylo, že mi pravdu sdělil estonský lékař v podání Karla Rodena :-) To jsem skutečně nečekala... Film v USA vzbudil velké emoce zejména mezi organizacemi adoptivních rodičů, kteří tvrdí, že Orphan vrhá na všechny na sirotky špatné světlo. Na druhou stranu je však pravda, že většina dětí v dětských domovech za sebou má různá traumata a nikdy nevíte, jaké to na nich zanechalo stopy... Natož co se skrývá v jejich genetickém kódu.

Příběh o manipulativní rozkošné sociopatce je o to pikantnější, že by se skutečně mohl stát. Nevěříte? Ale on se stal a nebylo to ani dávno ani daleko. V roce 2006 nedaleko Brna... Ačkoliv to asi ani američtí autoři nevědí. Jinak by třeba nezasadili Esteřin původ do Estonska. I když Američanům asi všechny země východní Evropy splývají. A víc už prozrazovat nebudu. Pro koho je to moc velký spoiler, tomu se omlouvám, ale hřát ho může, že je tak bystrý. Ostatní ať se kouknou sami.

Film online zde:
http://www.megavideo.com/?v=SIH6XKLA

Nejděsivější horory aneb co si pustit, když se chcete bát

Lesy (2006)

Pandorum (2009)

Síly temnot (The Covenant) a Prokletí Suttonovi rodiny (Red Rover)

Dead End (Smrt přichází v bílém)

Světlo v temnotě (Half Light)

Dům v růžích (Rose red)

Chcete zpátky na stránky?

• Zpět na stránky tyna.mysteria.cz

Lesy, The Woods (z rubriky Nejděsivější horory)

Horor s jednoduchým názvem Lesy (v originále Woods - díky bohu za překladatele, který se tentokrát nesnažil být kreativní) se od obvyklých teenagerovských vyvražďovaček a lekaček liší jednou podstatnou věcí. Ačkoliv byl natočen v roce 2006, odehrává se v šedesátých letech. Příběh o podivné internátní škole uprostřed lesů amerického státu New England je tak mnohem uvěřitelnější. Dnešní teenageři by si totiž asi těžko nechali líbit přísné zacházení a tiše přecházeli podivnosti, které se ve škole odehrávají. Navíc v době internetu a mobilních sítí už ani žádné »odlehlé« místo neexistuje...

Jenže v šedesátých letech je ve škole jediný telefon a neposlušnost vůči autoritám se přísně trestá. K dobrému tónu jistých společenských vrstev patří mít dítě na soukromé škole. Bohužel ne každý, kdo předstírá bohatství a úspěch, si může takovou školu dovolit. A tak jsou rodiče vděční za Falburnskou akademii, která je ochotná nadaným studentkám poskytnout stipendium. Vděční natolik, že už se ani neptají, jaké »nadání« dívky musí předvést. Za pěknou fasádou elitní školy se tak skrývá místo, kam rodiče z dobrých rodin odkládají nezvladatelné, nechtěné či nemilované dcerušky. Akademie je čistě dívčí, cudně skrytá uprostřed lesů a nejbližší osoba mužského pohlaví je kilometry daleko. A to se, v dobách sexuální revoluce na straně jedné a nedostatečné antikoncepce na straně druhé, cení.

Heather Faluso přijíždí do školy poté, co její neshody s matkou vyvrcholí menším požárem. Ačkoliv hraje drsňačku, vlastně nemá kam jít a musí se podřídit školním pravidlům. Kvůli své hrdé povaze si mezi spolužačkami nadělá pár nepřátel, nicméně v zásadě by to ve škole nebylo zase tak strašné. Kdyby jenom lesy kolem nebyly tak hluboké, temné a především upovídané. Heather slyší zvláštní hlasy, podivný zpěv, v noci ji trápí noční můry... A když začnou mizet její spolužačky a v jejich postelích zůstává jen hromada listí, Heather pochopí, že je čas zvednout kotvy. Bohužel rozloučit se s vzdělávacím ústavem ovládaným podivnými učitelkami a obklopeným hrozivým lesem nebude tak jednoduché...



Woods je dobrý horor. Možná nepatří mezi top ten, ale má něco do sebe. Učitelský sbor pod vedením charismatické slečny Traversové je patřičně děsivý, atmosféra hustá a retro styl příjemně osvěžující.




Na horor Lesy se můžete podívat tady:
http://filmy.sleduj.org/?p=3739#more-3739

Nejděsivější horory aneb co si pustit, když se chcete bát

Pandorum (2009)

Síly temnot (The Covenant) a Prokletí Suttonovi rodiny (Red Rover)

Dead End (Smrt přichází v bílém)

Světlo v temnotě (Half Light)

Dům v růžích (Rose red)

Chcete zpátky na stránky?

• Zpět na stránky tyna.mysteria.cz

Pandorum aneb, když se cesta do ráje zvrhne v peklo

Taky znáte ten nepříjemný pocit dezorientace, když se probudíte na neznámém místě a chvíli nevíte, kde jste?
Tak přesně to se stalo hlavnímu hrdinovi hororu Pandorum. Tedy až na tu drobnost, že si nepamatuje nejen kde je a co tam dělá, ale dokonce ani své jméno. A rozhodně to netrvá jen chvilku.
Jeho vzpomínky mu nabízejí pouze velmi kusé informace, ale i tak je mu jasné, že je něco je zatraceně špatně. Ví, že je nejspíš na vesmírné lodi, ale ta by neměla být v tak žalostném stavu jako je. A především se někam ztratilo šedesát tisíc cestujících, nemluvě o členech posádky....

Co může dělat? Přečíst si na tetování své jméno (Bower), oholit se a obléct si se svou nažehlenou uniformou a s ní i iluzorní vzpomínku na svět, který měl ještě nějaký řád, probudit svého nadřízeného poručíka a zároveň, jak se zdá, jediného dalšího člověka na palubě a s úlevou mu předat velení...

Pandorum je horor odehrávající se ve vesmíru. Svým způsobem v mnohém připomíná starší Horizont události, ale je výrazně lepší. Přinejmenším jeho poselství je hlubší. Je to totiž převyprávěný ten nejstarší příběh ze všech. Příběh o nikdy nekončícím boji Dobra se Zlem, či spíše Chaosu s Řádem. Boji nekončícím proto, že lidé jsou jednoduše různí, mnohovrstevní a vy vypjatých momentech umí překvapit. V dobrém i ve zlém...

Bower pod vedením svého nadřízeného poručíka, který zůstává na můstku, vyrazí na cestu lodí, aby zjistil, co se vlastně stalo. Vždyť všechno bylo tak dobře naplánované. Šedesát tisíc cestujících spalo v hibernačních komorách, chod lodi se starala let se starala tříčlenná posádka, která vždy po čtyřech letech měla probudit své nástupce a sama se uložit ke spánku. Jenže k téhle rotaci došlo jen třikrát, co se stalo pak, je záhadou...
Postupem času si desátník Bower uvědomí několik hrůzných skutečností. Tak třeba loď není tak opuštěná, jak si myslel. Žije v ní něco temného, co baží po lidské krvi a mase. Příšery se musely do lodě dostat z vesmíru... A nebo ne? Na lodi objeví i několik zmatených a dezorientovaných lidí, kteří mu však nedokážou nijak pomoci (maximálně od bot či jiného majetku), protože sami neví, co se vlastně stalo. A k tomu si Bower vzpomene na fakt, že let lodi Ellysium byl one way trip a žádná pomoc nepřijde. No a aby toho nebylo málo, jaderný reaktor pohánějící loď a udržující všechny přítomné naživu, vykazuje neklamné známky brzkého kolapsu, který zahubí vše živé. Pokud ho ovšem Bower neodvrátí. Což by třeba i zvládnul, jenže masožravé příšery nejsou přístupné rozumnému dialogu a k reaktoru je cesta dlouhá... Lidé by se třeba i přesvědčit dali, leč někteří nemluví anglicky a jiní jsou také...ehm...masožraví...

Když se pak spolu s hlavním hrdinou dozvíte, co se skutečně stalo, není ještě vyhráno. Tvůrci pro nás totiž připravili malé překvapení na závěr. Jestli zvítězí Dobro nebo Zlo vám neprozradím, koukněte se sami.

Horor je rozkošně klaustrofobický. Zvláště se hodí pro človíčky jako já, kteří než aby vlezli do výtahu, raději vyšlapou šest pater. Neustále je někdo někde zavřený, prolézá úzkými průchody, skrývá se v maličkých výklencích. Neustále je někdo někde zavřený, prolézá úzkými průchody, skrývá se v maličkých výklencích. Zároveň je to film, který vás donutí, abyste ho shlédli ještě jednou a tentokrát si svšímali drobných náznaků a vodítek a náležitě si je vychutnali.A v neposlední řadě hlavní hrdina je úžasně sexy (slinty, slinty), má fantasticky nakřáplý hlas a ztroskotat s ním by musela být...ne, vlastně ani za nic.

p.s. Perlička na závěr. První věta hororu Pandorum je v češtině :-) Nekecám, čestný pionýrský. Když jsem to uslyšela, byla jsem podrážděná, že je to snad dabovaný, protože mám ráda filmy v originálním znění. Pozorně poslouchejte už od začátku, ta větička je důležitější, než by se na první pohled zdálo.

Další recenze nejstrašidelnějších hororů najdete v menu po pravé straně :-)

Dům v růžích (Rose red)

Doktorka psychologie Joyce Reardnová se v třídílném hororu na motivy příběhu Stevena Kinga zoufale snaží dokázat, že parapsychologické jevy skutečně existují. A této své snaze je ochotná podřídit všechno. I když by to mělo někoho stát život...

Jejím esem v rukávu je sídlo zvané Dům v růžích, které postavil průmyslník John P. Rimbauer, na horním konci Spring Street v centru Seattlu. Jako svatební dar své ženě. Problémy s Domem v růžích nastaly dříve, než byl postaven. Ještě před dokončením stavby tenhle pozemek jakoby doháněl lidi k šílenství. John Rimbauer a Ellen Gilchristová se vzali 12. listopadu 1907. Jemu bylo 40, jí 20. Když si řekli ano, stavěl se Dům v růžích už rok. Novomanželé mezitím cestovali po Africe. Ellen tam onemocněla zvláštní chorobou, jejíž záchvat se jí neustále vracely. Poznala tam aké Sukeenu, kterou si jako svou společnici přivela do USA. Na podzim roku 1909 porodila Ellen Rimbauerová syna a dala mu jméno Adam. Dcera April se narodila v dubnu 1911. Ellen se snažila najít úlevu od své tajemné nemoci a vyhledala pomoc spiritistky. Ta je řekla, že dokud bude stavět Dům v Růžích, bude žít. Ellen se k této myšlence upnula, najímala ty nejlepší architekty, aby pro ni stavěli stále lepší a krásnější přístavby.

Ellen opovrhovala muži a Dům v Růžích je na tom stejně jako ona. Muže zabíjí, ženy v něm mizí.
Dům je jedním z nejpozoruhodnějších psychotronických míst proto, že až do své "smrti" v roce 1995nebo 1996 neustále rostl. Do roku 1950 byly změny nebo přístavby učiněny z vůle Ellen Rimbauerové. Po roce 1950 rostl dům už podle vlastní vůle. Nikdo nedokáže říct, kolik pokojů dům má, protože se to neustále mění. V domě zmizelo 18 žen a tajemně zemřelo 5 můžů.
Dům žil svým vlastním životem a živil se energíí z lidí. Ve chvíli, kdy byl v roce 1995 úplně opuštěn, upadl "do bezvědomí". Po něm přišla "smrt"...

Teď do Domu v Růžích přivádí profesorka Joyce Reardnová sedm lidí s parapsychologickými schopnostmi a posledního potomka rodu Rimbauerů, aby ho probudila. Dům totiž není tak mrtvý, jak se jim Joyce snaží namluvit a na takovou dávku "potravy" čeká. A otázka zní: Co se stane, když si chcete zapálenou sirkou posvítit, kolik máte v nádrži benzínu?


Joyce zavede svou skupinu do domu a čeká. Ví, že dům je po době čekání vyhladovělý a ona mu připravila chutnou velmi svačinku. Kromě průměrných parapsychologů je to především autistická dívka Annie, která nekomunikuje, a proto je pro Dům snadné ji ovládnout. A pak je to někdo, kdo vůbec netuší, že je pro Dům klíčový...

Když si skupina uvědomí, že se stala návnadou v pasti a Joyce je Domem úplně pohlcená, začnou všichni bojovat. Otázka zní, zda-li už není pozdě. Dům se probral a je velmi silným soupeřem. Jedna věc je však jistá. Všichni z hrůzného sídla nevyváznou a ti, kterým se to nepovede, v něm zůstanou navždy.

Na mé stránky hororu Dům v Růžích

Nejděsivější horor, který jsem kdy viděla = Dead End (Smrt přichází v bílém)

Nedávno jsem uvažovala nad tím, který horor z těch všech, co jsem v životě viděla, byl nejstrašidelnější. Přiznám se, že to vůbec nebyla jednoduchá volba, protože jsem velký hororový fanoušek a viděla jsem snad většinu strašidelných filmů, které nám distributoři nabízí :-) Každý je strašidelný něčím jiným. Pokud nepočítám úplná béčka, vlastně se nedá říct, že by některý nebyl alespoň něčím děsivý. Pak by to ostatně taky nebyl horor. Některé filmy mají bezvadné triky, jiné dobře budují strašidelnou atmosféru a další sází na klasické lekačky.

Pokud bych ale měla vyhodnotit ten, u kterého jsem se bála nejvíc, byl by to asi…tramtadadaáááá … film jménem Dead End. U nás nepříliš známý horor o rodině jedoucí na vánoční svátky k babičce. U nás vyšel na DVD s podivným názvem Smrt přichází v bílém. Překladatel se zas vyřádil, i když uznávám, že přenést dvojznačnost původního názvu do čestiny prostě nejde. Dead End je totiž cosi jako „slepá ulice“, ale v doslovném překladu to znamená „mrtvý konec“. Vás, kteří mě znají, asi trochu překvapí, že se Dead End neodehrává ve strašidelném domě, ale na místě mnohem děsivějším – v nočním lese. Znáte to. Sympatické místo určené k relaxaci, sbírání hub a procházkám, se po setmění mění v temný prostor, plný strašidelných zvuků a nebezpečných stínů… Pokud se chcete v sobotu opravdu, ale opravdu, bát, půjčte si Dead End (Smrt přichází v bílém - i když za český dabing neručím, viděla jsem v originále, na druhou stranu si myslím, že je to tak strašidelný film, že mu ani dabing nemůže uškodit ), zhasněte a vydejte se pekelnou jízdu. Malou ochutnávku i s trailerem vám nabízím teď a tady.

A proč je Dead End tak strašidelný? Po pravdě řečeno, ani moc nevím. Zápletka není nijak originální. Zdánlivě harmonická rodina čítající otce, matku, dceru Marion s přítelem Bradem a pubertálního synka Richarda jede na Vánoce k matce/tchyni/babičce, podle toho s jakého úhlu poledu se na to díváte. Všechno by běželo jako na drátkách, kdyby otec neupadl za volantem do mikrospánku a nesjel z dálnice na vedlejší cestu. Pak se začnou dít věci. V lese potkají mladou ženu v bílém, která nese dítě. Evidentně je v šoku a nekomunikuje, nedokáže jim říct, co se jí stalo. Chtějí jí přivolat pomoc, ale mobil nemá signál… Marion uvolní místo v přeplněném auta a jde po silnici pěšky, zatímco rodinka nabere podivnou stopařku a vezou ji k chatě pro lesníky, kterou viděli cestou. Jenže pak kdosi unese a zavraždí Brada a stopařka zmizí.

Rodina nasedne do auta a vydá se na zběsilou nekonečnou cestu. Žádná křižovatka, žádná pumpa, krom vozu, který odvezl Brada, žádné jiné auto… Jen cedule s podivným nápisem Marcott. Jenže silnice ani žádný Marcott nejsou na mapě. Se stresem a úzkostí, která v rodině zavládne, začínají vyplouvat na povrch všechny rozpory a problémy… A kdykoliv zastaví, někdo zemře. Žena v bílém a tajemný vůz jsou totiž stále blízko.


To, že průměrně zdatný fanoušek hororů odhadne pointu a rozklíčuje, co se asi děje, zhruba v půlce filmu, nijak nepomáhá tomu, abyste se přestali bát. Hrůza, kterou po celou dobu sledování Dead Endu cítíte, plyne především z toho, že vám tvůrci nedopřejí žádný oddych. Jasně - Kruh byl taky strašidelný, ale člověk se tak nějak uklidnil ve scénách, kdy novinářka pátrala nebo řešila svůj rodinný život. Jenže to v Dead Endu neplatí. Děj vás neúprosně vede jen po nekonečné temné silnici, z které vždycky vidíte pouze výsek ozářený světlem z čelních reflektorů auta. Beznaděj je přímo hmatalená a navíc je ještě umocňována záběry z ptačí perspektivy, kdy vidíme jen nekonečné lesy a silnici s jediným autem.

Tvůrci přímo geniálně zvládají dynamiku skupiny. Určitě to znáte i ze své rodiny, když se někdo totálně zhroutí, jiný se snaží ze všech sil udržet se při zdravém rozumu. Ačkoliv to moc nejde… Dead End brnká na ty struny lidské duše, jež rozeznívají strach, který je nám všem společný. Také je to horor dokazující starou pravdu, že nejděsivějším bubákem ze všech je neznámo. V okamžiku, kdy je hlavní záporák odhalen, přestává být horor tak strašidelný. V Dead Endu se toho však dočkáte až v úplně posledních minutách filmu a ani tak se ho nebudete bát míň. Je to totiž takový „bubák“, kterého se nebojí jen málokdo…

Ujišťuji vás, že po shlédnutí Dead Endu se budete sakra snažit, abyste na chalupu nebo k babičce dojeli ještě za světla…

Překlad traileru pro ty, co příliš nevládnou anglicky :-)

- Máma nesnáší, když se opozdíme.
- Taky jsem ti říkal, že jsme měli vyjet dříve.
-RODINA
-NA TEMNÉ DLOUHÉ CESTĚ
-Co se stalo s dálnicí?
-Myslel jsem, že to letos pro změnu vezme zadem.
-NAJDE CIZINCE
-V HLUBOKÉM LESE
-Proč jsi zastavil?
-Viděl jsem v lese nějakou ženu.
-Jste v pořádku? Měla jste nehodu nebo něco?
-ALE NA TOMTO MÍSTĚ
-Jak se jmenujete?
-Myslím, že je v šoku.
-Zrovna jsme minuli strážní chatu, možná je v ní telefon.
-VŠECHNY CESTY
-Co to sakra bylo?
-Tati! Viděla jsem Brada v autě! Musíme jet!
-VEDOU K NOČNÍ MŮŘE
-Musíme jet! Zabijou ho! Ne, nezabijou! Ale ano!
-Kdokoliv to udělal, musel mít sekeru nebo pilu.
-Vypadneme.
-Zpomal, nebo nás všechny zabiješ.
-Jen se chci dostat na policii, než se ještě někomu něco stane.
-Každá cesta někdy končí.
-No tak, skonči to. Na co čekáš? Přestaň si se mnou hrát! Prosím!
-DEAD END
-A já jsem si myslel, že minulé Vánoce byly špatné…

Chcete se přesvědčit sami?
Odkazy na filmík:
http://www.kinoteka.cz/online-shlednuti/smrt-prichazi-v-bilem-dead-end/

Nejděsivější horory aneb co si pustit, když se chcete bát

Závan smrti (Wind Chill, 2007)*****

Orphan (2009)****

Lesy (2009)

Pandorum (2009)

Síly temnot (The Covenant) a Prokletí Suttonovi rodiny (Red Rover)

Dead End (Smrt přichází v bílém)

Světlo v temnotě (Half Light)

Dům v růžích (Rose red)

Chcete zpátky na stránky?

• Zpět na stránky tyna.mysteria.cz

Hororová noc v předvečer Velikonoc

V předvečer Velikonoc se mi povedlo být doma sama a udělat si bezvadný večer. Koupila jsem si tiramisu zmrzku, popcorn do mikrovlnky, otevřela jsem si lahvinku vína a pustila si dva horory. Prostě maximální pohoda. Podělím se s vámi o své dojmy, abyste věděli, kam šáhnout v DVD půjčovně, až se budete chtít trochu bát. Tyto dva filmy jsou nebe a dudy. Síly temnot patří k akčně sestříhaným hororům, děj letí trskem kupředu, akční je i hudba připomínající dunící techno a metal. Prokletí rodiny Suttnových staví na pomalém budování atmosféry, která postupně houstne a houstne, až vás úplně pohltí. Hudba připomíná keltské melodie evokující Skotsko a Irsko, z kterého pochází předkové ústředních hrdinů. (A navíc je tam strašidelný dům) Je jen na vás, jaký styl vám sedí víc :)

Síly temnot: The Covenant (2006)

Režie: Renny Harlin
Rok výroby: 2006
Délka: 97 min
Země: USA
Hrají:
Steven Strait ... (Caleb Danvers)
Laura Ramsey ... (Sarah Wenham)
Sebastian Stan ... (Chase Collins)
Taylor Kitsch ... (Pogue Parry)
Chace Crawford ... (Tyler Sims)
Toby Hemingway ... (Reid Garwin)

V dobách honů na čarodějnice uzavřeli lidé s magickou silou dohodu, která je měla ochránit. Dohoda platí dodneška, novodobé čarodějnice se však víceméně bát nemusí, protože v moderní době už na magii nikdo nevěří. Co tedy uděláte, jste-li teenager s magickou mocí? Nejspíš se skamarádíte se stejně „postiženými“ spolužáky a budete se bavit. Můžete efektně ujet policii, natřít to spolužákovi, kterého nesnášíte, nebo se mrknout, jaké kalhotky nosí holky ve vašem okolí. Jistě, existují určitá omezení. Se silou musíte šetřit, pak vám vystačí na celý život. Když ale neodoláte a spotřebujete jí příliš, můžete sice chvíli ovládat celý svět…ale spotřebujete veškerou svou energii a zestárnete už po dvacítce.

Caleb, Tyler, Reid a Pogue jsou potomci čtyř rodin, které založily město. Pátá linie vymřela. Spolu si užívají svou moc na drobná kouzla, ale teď to vypadá, že ve městě je ještě někdo. Někdo, kdo mocí přímo plýtvá a rozhodně se nebaví jen zvedáním dívčích sukní. Začnou umírat lidé a čtyři kamarádi najednou neví, čemu mají věřit. Skutečně existuje utajený potomek páté linie? Zdá se, že pátý čaroděj je silnější než jeden každý z nich, takže jediný způsob, jak ho přemoci, je držet při sobě. Jenže, co když vám někdo z vašich nejlepších přátel lže?

Film má úžasně propracované efekty, trochu připomínající X-many. Zvláště v závěrečném souboji. Plusově hodnotím i to, že hlavní hrdinové jsou členové školního plaveckého týmu, takže si užijete hezky tvarované klučičí těla. Moc hezké!

Trailer najdete zde:

http://www.youtube.com/watch?v=Y5CeIXC38HU

Filmík tady:

http://www.megavideo.com/?v=7H8NWPE3

Hodnocení: ****

Prokletí Suttonovi rodiny: RED ROVER (2003)

Rok výroby: 2003
Režie: Marc S. Grenier Hrají: William Baldwin, J. O'Keefe, Brenda James

Po smrti svého otce zjišťuje Will Longan, že zdědil dům na malém ostrově u kanadského pobřeží, o kterém v životě neslyšel. Druhým dědicem je Willova sestra Kylie, která je však už od dětství hospitalizována na psychiatrii, poté co se u ní rozvinula psychóza, když byla v pěti letech svědkem sebevraždy jejich matky. Will se rozhodne vzít Kylie z ústavu a odvést ji na ostrov. Protože je sám lékař věří, že ji dokáže terapií pomoci.
Na ostrově sourozenci objeví honosný dům, který je v překvapivě dobrém stavu. Ostrov se mezi domorodci netěší příliš dobré pověsti (jak už to tak s podobnými místy bývá) a tak i vybavení domu zůstalo komplet celé.
Will se usoudí, že klidné prostředí liduprázdného ostrova je přesně to pravé, co Kylie potřebuje. Vysadí ji prášky, které užívala prakticky celý život, a doufám, že jí pomůže terapií sestavenou z komunikace, relaxace a procházek. Jenže Kyliin stav se naopak prudce zhoršuje. Slyší hlasy, je náměsíčná a vidí duchy, kteří se s ní snaží komunikovat. Chce z ostrova pryč, jenže o tom Will nechce ani slyšet. Touží odhalit záhadu, proč jim otec o ostrově nikdy neřekl a co byli zač jejich předkové. Proč utekli ze Skotska do Francie a odtud na opuštěný ostrov? Čím je Kylie zoufalejší, tím víc se Will zatvrdí. Kylie se zatím propadá čím dál tím hloub do svého šílenství a začíná si myslet, že ona odpovědi na Willovy otázky zná…. Jenže mají být vůbec zodpovězeny?
Řešení problémů současnosti je nutno hledat v minulosti. Možná totiž existuje dobrý důvod, proč byla Kylie celý život utlumena léky…

Film má na můj vkus trochu dlouhý rozjezd, ale po čase člověk pochopí, že to tak má být. Režisér buduje děsivou atmosféru, kterou kombinuje s uvolňujícími záběry překrásné a divoké přírody ostrova. Tenhle rozpor vlastně provází celý film. Pohled Kylie, kterou ostrov děsí čím dál tím víc a absolutní nepochopení Willa, který ho vnímá jako dokonalou relaxační zónu. A protože mám velkou slabost pro strašidelné domy a příběhy, ve kterých někdo hledá tajemství svého původu, film se mi moc líbil. Scény z ostrova jsou doplňovány úžasnou skotsko-keltskou hudbou. A ten konec … ňami, ňami, ňam. Rozhodně dporučuji!

Hodnocení: *****

Ćarodějky (Craft, 1996)

Kamarádky Rochelle, Bonnie a Nancy koketují s magií a zkoušejí různá kouzla, ale nemají velký úspěch. Pomocí kouzel chtějí dívky vyřešit svoje problémy. Černošku Rochelle šikanuje blonďatá kráska a rasistka Laurou, Bonnie se stydí za své tělo, protože je příšerně popálená a Nancy vyrůstá v neutěšených rodinných poměrech, pokud se tak dá nazvat díra, kterou obývá se svou věčně opilou matkou a násilnickým otčímem. Společně tvoří školní trojlístek outsiderů nezapadajících mezi zhýčkané studentské primadony z lepších rodin. Aby zahnaly tíživou realitu, utíkají se k iluzi, že by to fungovalo, kdyby měly čtvrtou sestru. A pak se do města přistěhuje Sára Bailey se svým otcem a nevlastní matkou a magický kruh může být konečně uzavřen. Osamělá dívka, která se před časem pokusila o sebevraždu a trpí traumatem ze smrti matky, je ráda, že má po dlouhé době opravdové kamarádky a tak je ochotná s nimi ledasco vyzkoušet.




Kamarádky rychle zjistí, že Sára není obyčejná dívka, její matka byla čarodějka a Sára sama má ohromné schopnosti. Po provedeném rituálu a krátkém čekání se dostaví první potěšující výsledky. Sára vytrestá spolužáka Chrise, který ji před ostatními spolužáky ponížil a zesměšnil, když se s ním odmítla na první schůzce vyspat. Přinutí ho, aby se do ní zamiloval a doprovázel ji všude jako pejsek. Rochelle způsobí, že Lauře vypadá její pýcha - nádherné blond vlasy. Bonnie se konečně zbaví ohyzdných popálenin na zádech a Nancy získá peníze z pojistky po nevlastním otci a může začít žít stejně jako její spolužáci. Jenže to, co začalo zdánlivě nevinnými žertíky na adresu těch, se kterými měly dívky nevyřízené účty, brzy nabere nečekaný směr. Lehkomyslně vyslovená přání totiž mají mnohem vážnější důsledky, než si dívky dokázaly představit a navíc se jim kouzelná moc začne vážně vymykat z rukou. Čekání na prvního mrtvého netrvá dlouho.



Sára jako první zjišťuje, že dívkám moc přerůstá přes hlavu. Chris je napůl šílený, chodí za ní i v noci, neustále jí volá a dokonce se ji pokusí přepadnout. Lauře zhnisala kůže po celé hlavě a je úplně plešatá. Bonnie, která se konečně cítí krásná, je svým vzhledem doslova posedlá a Nancy narušuje magickou rovnováhu, kde může, a pořád chce víc. Sára se pokusí své bývalé kamarádky zastavit a tím uvede do pohybu šílený kolotoč. Nancy se své moci nechce vzdát a pokusí se Sáru zabít, ale Sára se ubrání. Je donucena znovu sáhnout po svých magických schopnostech, které jsou, jak se zdá, mnohem větší než dívka tušila a tak se uprostřed noci rozpoutá zuřivá bitva čarodějnic.

Film najdete tady:

http://www.rapidspool.info/viewtopic.php?f=243&t=22254